Floydopedia

kytarista

Snowy White (vlastním jménem Terence Charles White) se narodil 3. března 1948. White vystupoval s kapelou Thin Lizzy a byl dokoncem jejím stálým členem (v letech 1979 až 1981).
Jeho nejznámější prací ovšem bylo nahrávání pro album Animals, kde sklady Pigs On The Wing, part 1 a 2 spojil mistrnným kytarovým sólem. Takto upravená skladba byla vydána v USA jako singl k tomuto albu.
Následovalo turné (1977), na kterém se Snowy White podílel jako kytarista.
Zhruba ve stejné době rovněž nahrál kytary pro Wrightovo sólové album Wet Dream.
V roce 1980 byl rovněž členem „surrogate band“, která na koncertech The Wall hrála úvodní skladbu In The Flesh? v maskách a obecenstvo je tak považovalo za pravé Floydy, kteří ale nastoupili až na druhou skladbu. Whitea v roce 1981 v této sestavě nahradil kytarista Andy Roberts.

V roce 1986 angažoval Snowyho Roger Waters pro svoje sólové album Radio K.A.O.S., ale jeho party nakonec nebyly pro album použity. Snowymu se stotéž stalo i na albu Amused To Death.

V roce 1990 doprovázel Rogera během jeho koncertu The Wall live in Berlin a účastnil se jeho turné v letech 1999/2000, 2002, 2006 a 2010 .

Snowy White vydal rovněž několik sólových alb, nejznámější je asi Restless z roku 2002.

britský filmový režisér a scénárista.

Peter Whitehead (nar. 8. ledna 1937 v Liverpoolu) proslul jako autor dokumentárních filmů zachycujících atmosféru v centrech undergroundové kultury druhé poloviny 60. let, tedy především v Londýně a New Yorku.

Mezi jeho významné počiny patří dvojice dokumentů s názvem „Tonite Let’s All Make Love In London“ a „Pink Floyd London ’66 – ’67“.

britská aktivistka, zmiňována ve skladbě Pigs (Three Different Ones) z alba Animals

Mary Whitehousová (13. června 1910 – 23. listopadu 2001) byla britská aktivistka, která prosazovala morální čistotu a cenzuru nevhodných výrazů a scén především v televizním a rozhlasovém vysílání.

Mary Whitehousová poprvé vystoupila proti nevhodnému vysílání v roce 1963 a o rok později založila hnutí „Clean Up TV“ (Ukliďte v televizi). Pod svoji petici získala 500.000 podpisů, což je dosavadní britský rekord. Na její popud vznikla v roce 1965 National Viewers‘ and Listeners‘ Association.

Mary Whitehousová byla známá i tím, že psala otevřené dopisy ministerským předsedům Velké Británie, na něž však nikdy nedostala odpověď (oficiálně údajně nebyly nikdy doručeny a vždy se ztratily, pravděpodobně proto, aby úřad ministerského předsedy nemusel odpovídat).

Mezi mládeží v 60. letech neměla pochopitelně Mary Whitehousová zastání ani pochopení. Většina svobodomyslných umělců a potažmo mladých lidí vůbec viděla v Mary Whitehousové nelítostnou cenzorku a bigótní katoličku, která nedává prostor k uměleckému vyjádření, a byla proto terčem jejich kritiky a sarkasmu. O to větší zastánce však měla v generaci rodičů a prarodičů hippies.

muzikant (baskytara, bicí, zpěv)

Willie Wilson (vlastním jménem John Wilson) se narodil 8. července 1947 v Anglii.
Wilson zahájil svoji hudební kariéru v pouhých šestnásti letech, kdy vstoupil do Cambridgské kapely The Swinging Vibros, kde hrál spolu s Nickem Barracloughem, Brianem Carlingem a Johnem Andersonem.

V roce 1966 hrál Wilson s Davidem Gilmourem v jeho kapele Joker’s Wild. Po odchodu Gilmoura se Wilson přidal ke kapele s názvem Quiver.

Willie Wilson byl rovněž přítel Syda Barretta a hrál an jeho prvních dvou albech (A Madcap Laughs a Barrett).
Hrál také na Gilmourově prvním sólovém albu nazvaném David Gilmour.

Wilsonova spolupráce s Pink Floyd se týkala hlavně projektu The Wall. V „surrogate band“, která hrála na živých koncertech úvodní skladbu In The Flesh? hrál Wilson na bicí a tento nástroj rovněž nahrál pro filmové verze skladeb.

hráč na klávesové nástroje, zpěvák, skladatel

Richard Wright se narodil 28. července 1943 Bridie a Cedricovi Wrightovým, zámožným obyvatelům města Londýna. Vyrůstal ve čtvrti Hatch End a stejně jako Nick Mason a Roger waters navštěvoval Regent Street Polytechnic, obor architektura. Stal se tak také zakládajícím členem uskupení Sigma 6, které se později stalo skupinou Pink Floyd.

Rick Wright byl jediný z kapely, který měl nějaké hudební vzdělání (navštěvoval kurzy hry na klavír). Není proto divu, že se vedle Gilmoura a Waterse věnoval komponování hudby pro kapelu. Jeho parketa byly zvláště dlouhé, převážně instrumentální kompozice jako A Saucerful of Secrets, Echoes a Shine on You Crazy Diamond.
Velkou měrou se podílel i na nejúspěšnějším albu skupiny – Dark Side Of The Moon (je autorem skladeb The Great Gig in the Sky a Us and Them, které měly původně pracovní názvy A Mortality Sequence a A Violent Sequence).

Rickův měký a příjemný hlas byl rozvěž často využíván pro doprovodné vokály a nezřídka kdy i pro hlavní zpěv (Time nebo Echoes). Rick ovšem nehrál pouze na klávesové nástroje (Hammond, Farfisa, Hohner, ARP, Moog), ale i na vibrafon a dokonce na trombón, ve skladbě Biding My Time.
Rick rovněž obsluhoval syntezátory (Prophet a od roku 1987 Kurzweil).

V době vrcholící krize v kapele, v době natáčení alba The wall v roce 1979, byl Rick Wright hlavním trnem v oku Rogera Waterse. Ten mu vyčítal nedostatečný zájem o projekt, nulové přispění a nepochopení celého tématu. Dnes už je těžko říci, co bylo pravdou, protože ani Nick Mason projektu příliš nepřispěl a podíl Davida Gilmoura byl rozhodně menší, než bylo obvyklé. Roger Waters nicméně požádal Ricka Wrighta, aby z kapely dobrovolně odešel. Ten to odmítl a Roger Waters mu dal jasné ultimátum: pokud neodejde dobrovolně, nechá Roger celý projekt padnout, což bylo z finančního hlediska nemyslitelné. Rick Wright tedy z kapely odešel a na koncertech The Wall figuroval už jen jako najatý hráč, a paradoxně na tom jako jediný profitoval, protože koncerty znamenaly pro kapelu ztrátu, kterou hradili jednotliví členové z vlastní kapsy. Na albu The Final Cut se nepodílel vůbec.

Ještě před vydáním The Wall, v září 1978, vydal Rick Wright své první sólové album s názvem Wet Dream. Album bylo poměrně úspěšné a dnes se řadí k těm lepším ze sólových porjektů.

V roce 1984, tedy v době, kdy nebyl členem Pink Floyd, zformoval Rick Wright duo s názvem ZEE s kytaristou Davem Harrisem ze skupiny Fashion. Tato formace vydala pouze jediné album, poměrně málo známé Identity. O dva roky později se duo rozpadlo a Rick Wright se vrátil k práci s Pink Floyd jako najatý hráč na klávesy na albu A Momentary Lapse Of Reason, které připravovali David Gilmour a Nick Mason po vznovuvzkříšení skupiny. V průběhu nekonečného turné Another Lapse, které následovalo po vydání alba se Rick stal opět členem kapely.

Na albu Division Bell se Rick Wright podílel velkou měrou. Byl spoluautorem pěti skladeb alba a na několika písních sdílí s Davidem Gilmourem vokály. Především jeho Wearing The Inside Out předznamenala jeho další sólový projekt.

Tím bylo v roce 1996 vydané album Broken China, inspirované klinickou depresí Wrightovy přítelkyně. Na tomto albu se podílela i Sinead O’Connor, Pino Palladino a Tim Renwick.

Rick Wright se rovněž podílel na třetím sólovém albu Davida Gilmoura s názvem On An Island. Podílel se i na koncertech Davida Gilmoura v roce 2006.

Rick Wright zemřel na rakovinu 15. září 2008.

Rick Wright byl ženatý s Juliette Galeovou v letech 1964-1982. V roce 1996 si jejich dcera Gala vzala za manžela Guye Pratta, baskytaristu, který s Pink Floyd hrál v letech 1987-1994.
Rick Wright miluje yachting, především ve Středozemním moři, které inspirovalo i jeho album Wet Dream. Možná právě proto je jeho druhou ženou překrásná Řekyně jménem Franka.
Rickův syn Jamie je bubeníkem v trash-metalové kapele.

doprovodný zpěvák

 Vystupoval například s Dianou Ross, Celine Dion, Bill Medley, Rick Springfieldem, Clintem Blackem, Michaelem McDonald, Jacksonem Browne, Natalie Cole, Barbarou Streisand, Gloria Gaynor a Keithem Emerson

V roce 2010 se stal zpěvákem turné The Wall – live 2010