Floydopedia

kytarista, zpěvák, skladatel, producent

David Gilmour se narodil 6. března 1946 v Cambridgi jako druhé dítě Douglase a Sylvie Gilmourových. Mládí prožil v rodné Cambridgi, kde navštěvoval The Perse School a později studoval jazyky na Cambridge College of Arts and Technology, tedy na škole, kde v té době Syd Barrett studoval malířství. David Gilmour se se Sydem Barrettem znal a dokonce se traduje, že jej učil hrát na kytaru.

V roce 1963 založil David Gilmour skupinu Joker’s Wild. V roce 1966 je však pirátskou rozhlasovou stanicí jejich první singl ještě před svým vydáním objeven a odvysílán a kapela se rozpadá. Gilmour spolu s některými dalšími členy kapely zakládá skupinu Bullit, později přejmenovanou na Flowers, která tráví letní měsíce let 1966 a 1967 koncertováním ve Španělsku a Francii. V jejich repertoáru se objevují hlavně převzaté věci od The Beatles, Jimiho Hendrixe a dalších.

Na podzim 1967 kapela ukončuje činnost a na jaře 1968 je David Gilmour požádán, aby se stal členem Pink Floyd, zpočátku jako pojistka pro případ selhání Syda Barretta, záhy jej však v kapele zcela nahradil.

David Gilmour měl zásluhu na obrovském rozmachu kapely Pink Floyd na počátku sedmdesátých let. Měl podíl na tom, že se kapela postupně odvracela od barrettovských „hippísáckých“ témat a vydala se na dráhu artrockového a progresivního experimentování.

Koncem sedmdesátých let však narůstá napětí mezi Davidem Gilmourem, který kladl důraz především na hudbu a Rogerem Watersem, pro nějž byla důležitější část textová. Spory Waterse se zbytkem kapely vygradovaly v době natáčení filmu Pink Floyd The Wall a zvláště během natáčení alba The Final Cut v roce 1983.

V době příprav kapely na projekt The Wall si Gilmour kompenzuje napětí sólovou dráhou. Vydává album nazvané prostě David Gilmour a toto album má poměrně velký úspěch. David Gilmour později některé skladby původně zamýšlené pro toto album uplatnil na The Wall. Jedná se konkrétně o skladby Comfortablu Numb a Run Like Hell a téměř jistě i další hudební motivy z jiných skladeb.

V době rozpadu Pink Floyd, v roce 1984, vydává Gilmour svoje druhé sólové album, propracovanou desku s názvem About Face. Nevyhýbá se v ní ani právě probíhající „války Floyd“, např. ve skladbě You Know I’m Right.

Poté, co Roger Waters odešel od skupiny, stal se David Gilmour jejím šéfem a spolu s Nickem Masonem vzkřísili kapelu pod názvem Pink Floyd.

V té době, (konkrétně roku 1986) koupil David Gilmour hausbót Astoria a přebudoval jej na soukromé nahrávací studio. Vznikalo v něm album A Momentary Lapse Of Reason, první deska Pink Floyd po odchodu Rogera Waterse i později Gilmourova sólová deska On An Island z roku 2006.

David Gilmour je známý svoji nezištnou prací pro své kolegy hudebníky. Mezi kapely a interprety, kterým pomáhal nastartovat kariéru nebo se podílel na jejich albech jako produkční nebo jako kytarista, patří namátkou: Roy Harper, Kate Bush, The Dream Academy, Grace Jones, Tom Jones, Elton John, Arcadia, Bryan Ferry, Berlin, Robert Wyatt, Hawkwind, Paul McCartney, Ringo Starr, Sam Brown, Jools Holland, Propaganda, Pete Townshend, The Who, Supertramp, Warren Zevon, Alan Parsons a další.

Na počátku 90. let se David Gilmour rozvedl se svojí první manželkou Ginger, se kterou má 4 děti (Alice, Clare, Sara a Matthew) a oženil se s Polly Samsonovou, textařkou, která se podílela i na textech pro floydovské album The Division Bell. S Polly Samsonovou má David Gilmour tři děti (Joe, Gabriel a Romany), adoptoval rovněž i prvního syna Polly Samsonové, Charlieho.

V roce 1996 byl David Gilmour uveden do britské síně slávy a v roce 2003 obdržel řád Commander Of The Empire za svůj přínos hudbě a práci pro charitativní organizace.

Několik zajímavostí:
David Gilmour je majitelem kytary Fender Stratocaster s pořadovým číslem 001. Pravděpodobně to však není první vyrobený Stratocaster, ale první tzv. „custom color“ strat, tedy kytara vyrobená přímo na míru hráče.
David Gilmour vlastní letecký průkaz. Vlastnil též firmu pro výcvik pilotů a letecké služby Intrepid Aviation, kterou ovšem prodal. Dnes vlastní historický dvouplošník, se kterým ve volném čase rád létá.
Ačkoliv je David Gilmour známý především hrou na kytaru, v kapele Pink Floyd hrál i na baskytaru. Například ve skladbách One of These Days, Sheep, Hey You a Pigs (Three Different Ones). Říká se, že důvodem byl fakt, že baskytarové party v těchto skladbách byly nad tehdejší schopnosti Rogera Waterse.
David Gilmour je věrným fanouškem F.C. Arsenal.
David Gilmour nesnáší familární přezdívku „Dave“, marně však brání jejímu používání a to dokonce i mezi členy kapely.

americký hudební skladatel
Zmiňován v textu skladby I’m A Mineralist na albu Nick Mason’s Fictitious Sports

Philip Glass (nar. 1937) je americký hudební skladatel, nominovaný na Oscara.

Glass je autorem minimalistické hudby (kterou on sám ovšem nazývá teatrální hudbou). Je jedním z nejvýznamnějších skladatelů 20. století, který se velmi zasloužil o popularizaci hudby (vedle např. Kurta Weilla nebo Leonarda Bernsteina).

Glass je neuvěřitelně všestranný. Do jeho díla patří orchestrální skladby, opery, symfonie, concertos, filmová hudba a klavírní sonáty. Glass spolupracuje s celou řadou vizuálních umělců od Allena Ginsberga po Davida Bowieho.

Glass se velmi angažuje v tibetském národním hnutí. Spolu s profesorem Robertem Thurmanem a hercem Richardem Gerem založili na Columbia university The Tibet House.

zmiňováno v textu skladby The Fletcher Memorial Home na albu The Final Cut.

Gliteratti je slengový výraz pro celebrity. Roger Waters užil tento termín patrně proto, že spatřoval v jihoamerických vůdcích především obratné demagogy, kteří umí dobře vystupovat ve sdělovacích prostředcích, umí zapůsobit charismatem a strhnout masy a přitom jsou to brutální řezníci („meat packing glitterati“ – „celebrity balící maso“).

Zmiňováno v textu skladby Nobody Home na albu The Wall.

Gohill’s shoe store byl obchod s obuví v Camdenu v severním Londýně.
Speciálně jeden jejich typ kotníkových bot se stal obrovskou módou v Londýně v 60. letech a Gohill byl ten jediný správný obchod, kde je bylo možné koupit.
Syd Barrett byl svými ostře žlutými Gohillkami proslulý.

V překladu Grantchesterské louky

Lokalita u řeky Cam (nachází se zde), kam často chodili mladí David Gilmour, Roger Waters a Syd Barrett bydlící v nedalekém Cambridgi. Rogeru Watersovi toto pěkné místo, kousek nezničené přírody posloužilo jako inspirace k napsání skladby Grantchester Meadows z alba Ummagumma.

Natáčel se zde i videoklip k nostalgické skladbě High Hopes, jehož autorem je Storm Thorgerson.

zmínka ve skladbě Have A Cigar z alba Wish You Were Here

V originálním textu se zpívá: „Did we tell you the name of the game, boy? We call it Riding a Gravy Train.“
Fráze o Gravy Train (doslova přeloženo jako „mastný vlak“) pochází z železničářského slangu Anglie 20. let. Pojmem „gravy train“ se označovala služba na vlacích, kde nebylo příliš mnoho práce nebo byla lehká a která byla zároveň dobře placená. Slangový termín „gravy“ se však používal ve smyslu „pracháč“ nebo „zazobaný“ už od počátku 20. století.

producent a zvukový inženýr

James Guthrie začal pracovat jako studiový a zvukový inženýr pro Pink Floyd v roce 1979 na projektu The Wall. Guthrie byl hlavním zvukovým inženýrem živých vystoupení s The Wall a byl rovněž zodpovědný za (velmi povedený) digitální remaster alba Dark Side Of The Moon vydaný k 20. výročí vydání alba. James Guthrie se podílel na albech Pink Floyd i na sólových projektech všech členů kapely (kromě Syda Barretta).

Práce Jamese Guthrieho pro Pink Floyd:
The Wall
Money
The Final Cut
A Momentary Lapse of Reason
The Division Bell
Pulse
Is There Anybody Out There? – The Wall live
Echoes
P.U.L.S.E.

Práce Jamese Guthrieho na sólových projektech:
In The Flesh
Fictitious Sports
About Face
Broken China
Amused To Death

ministr zahraničních věcí Spojených států amerických v letech 1981-2
Zmiňován v textu skladby The Fletcher Memorial Home na albu The Final Cut.

Alexander Haig byl ministrem zahraničních věcí USA ve vládě Ronalda Raegana. Ještě před tím byl ovšem jedním z nejvyšších velitelů armády USA. V letech 1974 až 1979 byl také de facto velitelem sil NATO v Evropě.

americký skladatel, klávesista, multiinstrumentalista

 Jan Hammer (*17. dubna 1948) se narodil v Praze muzikálním rodičům. Začal studovat AMU, ale v roce 1968 kvůli sovětské invazi do ČSSR studium přerušil a odešel do Ameriky, kde se po dokončení studia připojil ke vznikající jazzrockové skupině Johna McLaughlina Mahavishnu Orchestra. Ještě před odchodem však stihnul složit písně a hudbu k pohádce Šíleně smutná princezna. Za peníze získané koncertováním s Mahavishnu Orchestra si vybudoval vlastní nahrávací studio Red Gate Studio na své farmě nedaleko New Yorku.

 Po konci skupiny v roce 1973 se vydal cestou sólové tvorby i spolupráce s významnými hudebníky, hlavně s Jeffem Beckem, s nímž se zaměřil více na rockovou hudbu. Dále to byli Joni Mitchell, Mick Jagger, Neal Schon, Al Di Meola, Carlos Santana či Steve Lukather. Je tak asi naším celosvětově nejúspěšnějším současným hudebníkem. Je i držitelem dvou cen Grammy.

 18. srpna 1988 si v rámci Pocty Les Paulovi společně zahrál Blues s Davidem Gilmourem a Tony Levinem. Za pozornost stojí, že David v čase 3:12 použil obrat z Shine On You Crazy Diamond.

 S Davidem si – společně s Ringo Starrem a Jeffem Beckem – zahrál i v roce 1989 ve vtipném videoklipu k písni Too Much To Lose z alba Snapshots. David se v klipu vzhledem k přítomnosti dalšího kytarového mága Jeffa Becka zhostil baskytary. Jan Hammer je tak pravděpodobně jediný český rodák, jenž měl možnost zahrát si s členem skupiny Pink Floyd.

 V pozdějších letech se Jan Hammer zaměřil na elektronickou a syntetizátorovou hudbu. V roce 1984 byl Jan Hammer pověřen psaním hudby ke kultovnímu americkému seriálu Miami Vice. Jeho Miami Vice Theme se stalo obrovským hitem a dosáhlo 1. příčky v žebříčku Billboard Hot 100 Singles a je tak jedinou instrumentální seriálovou hudbou, jíž se to podařilo. Soundtrack k seriálu byl 12. týdnů na 1. místě žebříčku Billboard a celosvětově se ho prodalo 7 mil. kusů. V následujícím klipu si dokonce zahrál zloděje unikajícího hrdinům seriálu:

 Jan Hammer se dále podílel i na mnoha dalších projektech. Za pozornost českého publika však stojí, že v roce 1992 složil hudbu k celosvětově vysílanému televiznímu spotu Amnesty International s Václavem Havlem.

 V roce 1994 se stal také výhradním tvůrcem veškeré hudby a znělek pro nově vzniklou TV Nova. Jeho hudba je Novou využívána dodnes. Zde je jeho jistě všem známá znělka pro Televizní noviny:

Odkazy:
Internetové stránky Jana Hammera
Rozhovor s Janem Hammerem (iHned 23. června 2011)