Floydopedia

kytarista, zpěvák, skladatel, malíř

Syd Barrett, vlastním jménem Roger Keith Barrett (6. ledna 1946 – 7. července 2006) se narodil i zemřel v Cambridgi.
Prožil tu i své dětství. Otci Arthuru Maxi Barretovi a matce Winifred se Roger, jak mu říkala jeho matka, narodil v Glisson Road č. 60 jako čtvrté z pěti dětí (měl dva bratry a dvě sestry Alan, Donald, Ruth a Rosemary).

Když bylo Sydovi 11 let, zemřel náhle a tragicky jeho otec, Arthur Barrett, uznávaný patolog. Mnozí soudí, že to později mohlo mít vliv na rozvoj jeho duševní nemoci.

Syd získal svoji přezdívku v patnácti letech, kdy se zhlédl v bubeníkovi místní kapely jménem Sid Barrett. Syd změnil písmenko v přezdívce právě proto, aby se od svého jmenovce odlišoval. V pozdějších letech mu však tato přezdívka začala vadit. Jejímu používání už však nedokázal zabránit. Stala se natolik používanou, že si většina lidí myslí, že je to jeho pravé jméno.

Syd se přidal k Rogerovi Watersovi, Nicku Masonovi a Ricku Wrightovi spolu s kytaristou Bobem Klosem v roce 1965 a záhy pro kapelu, která neustále měnila názvy, vymyslel ten poslední (původně ovšem The Pink Floyd Sound – Zvuk Pinka Floyda – po dvou bluesmanech, Pinka Andersona a Floyda Councila). Roger začal původně hrát na doprovodnou kytaru, aby nakonec skončil u basy. Bob, který hrál na sólovou kytaru, jejíž post převzal od Rogera, však záhy zjistil, že hudba Pink Floyd není nic pro něj a z kapely odešel. Směr skupiny začal záhy určovat Syd. Kapela se do jeho příchodu bavila hraním cover-verzí známých skladeb jiných kapel. Syd však přišel s tím, že budou dělat svoji muziku, „něco jako blues, ale jinak – alternativně“.

Syd tedy začal psát hudbu a texty. Jeho první písně měly velký úspěch na tehdejších párty v klubu Marquee a UFO. V té době vznikly první, zpočátku instrumentální skladby „Stoned Alone“ (údajně nejstarší původní skladba Pink Floyd, která se ovšem nedochovala), Interstellar Overdrive a Astronomy Domine. Kosmická témata, spolu s hravými motivy tehdějšího léta lásky (např. Arnold Layne nebo See Emily Play) slavily obrovský úspěch. Syd se stal také autorem naprosté většiny skladeb prvního alba – The Piper At The Gates Of Dawn a Pink Floyd v čele se Sydem se stali symbolem 60. let v Londýně.

V roce 1967 se však u Syda začaly projevovat psychické poruchy vyvolané pravděpodobně nadměrným užíváním drog (zvláště marihuany a tehdy legálního LSD – spekuluje se o tom, že Syd bral i heroin, to však nebylo nikdy potvrzeno). Syd začal trpět manickými psychickými poruchami a jeho chování se stalo extrémně nevyzpytatelným. Od stavů, kdy se choval zcela normálně až po stavy katatonické ztuhlosti. V té době proslul i svými mnohými „legračními“ výstupy, o kterých se šířily v undergroundu hotové legendy, často hrubě zkreslené. Vzhledem k tomu, že v polovině 60. let užívali drogy téměř všichni členové kapely (snad s výjimkou Rogera Waterse), někteří i spolu s enormními dávkami alkoholu, nebyly jeho výstřelky považovány za nic neobvyklého. Syd se však stával ikonou a jeho popularita tím jen rostla.

Syd však začal svým chováním postupem času ohrožovat nejen osoby ve svém okolí (svoji přítelkyni Jenifer málem umlátil mandolínou, protože si myslel, že je mimozemšťanka a přišla jej zabít), ale i samotnou existenci skupiny. Často se na koncertech stávalo, že Syd nebyl schopen hrát, což způsobovalo kapele nejen ztráty finanční, ale především jí to poškozovalo pověst. Ze stejného důvodu zkrachovalo i nadějně se rozvíjející první americké turné.

Přestože byl v té době Syd hlavním motorem skupiny, která právě pracovala na svém druhém albu (po překvapivém úspěchu Pipera), ostatní členové cítili, že je potřeba se Sydem něco dělat. Jako řešení se nabízel David Gilmour, přítel Syda z dětství a rovněž kytarista. Původní plán, že bude David hrát na koncertech doprovodnou kytaru, připraven za Syda zaskočit v případě jeho neschopnosti, se neosvědčil, stejně jako nápad nechat Syda doma tvořit a hrát koncerty bez něj. Jednoho dne se pro něj již dodávka cestou na koncert nestavila. Syd později doslova mučil Davida Gilmoura tím, že chodil na koncerty své již bývalé kapely, stával těsně pod pódiem a zíral nehnutě na Davida, jako by ho kontroloval. Lidé z jeho okolí ovšem tvrdí, že je docela možné, že si Syd vůbec neuvědomoval, že byl z kapely vyloučen.

Po svém odchodu začátkem roku 1968 se Syd věnoval sólové dráze. V roce 1970 vydal poměrně vděčně přijaté album The Madcap Laughs, na kterém mu velkou měrou pomáhali produkčními pracemi všichni členové Pink Floyd, zvláště pak David Gilmour, který vůči Sydovi cítil dluh a který mu na albu nahrál baskytarové party a Rick Wright klávesy.

Ve stejném roce vydal další album s prostým názvem Barrett. Přestože album opět vyšlo s pomocí jeho bývalých kolegů, jeho kvalita byla ještě o poznání slabší.

V letech 1970 až 1972 se Barrett téměř nevyskytoval na veřenosti. Objevil se pouze v pořadu Johna Peela Top Gear Show a také na jediném koncertu 6. června 1970 v Olympia Exhibition Hall, kde spolu s Davidem Gilmourem a Jerry Shirley za bicími měl odehrát celovečerní koncert. Po čtvrté skladbě však Syd opatrně položil kytaru na zem a beze slova zmizel z jeviště.

Až do roku 1972 nebylo o Sydovi skoro slyšet. V tomto roce však ohlásil triumfální návrat se svou nově zformovanou skupinou s názvem Stars. Jeho spoluhráči byli bubeník Twink (vlastním jménem John Charles Alder) a byskytarista Jack Monck. Skupina však odehrála pouze několik koncertů a rozpadla se ze stejných důvodů, proč byl Syd vyloučen z Pink Floyd. Syd se poté opět stáhl do ústraní.

Syd se znovu objevil v roce 1975, kdy Pink Floyd nahrávali album Wish You Were Here, konkrétně jejich opus Shine On You Crazy Diamond. Syd se zničeho nic objevil ve studiu. Přibral několik kilo, měl oholenou hlavu i obočí a nikoho z jeho spoluhráčů ho nepoznal. Poté, co jim došla totožnost oné osoby, neubránili se slzám. Syd je přesvědčoval, že je už v naprostém pořádku a že by se rád k nim zase přidal. Mezitím se však pokoušel vyčistit si zuby tak, že držel zubní kartáček v ruce, o které si myslel, že je nehybná a skákal nahoru a dolů… Od té doby jej nikdo z jeho bývalých spoluhráčů neviděl.

Přestože Syd nahrál pouze jedno album s Pink Floyd, jedinou skladbu pro jejich druhé album (plus několik kytarových partů) a jen dvě sólová alba, inspiroval celou řadu dalších umělců (včetně punkových kapel jako Sex Pistols, které jej považují za svého guru) a vytvořil kolem sebe doslova kult svých příznivců. Rovněž se pravidelně objevují kompilace Sydových skladeb (včetně tzv. takes, neboli různých velmi syrových nahrávek jedné a téže skladby, jejichž kvalita je často na úrovni dema). Mezi nejznámější kompilace patří album Syd Barrett (vydání prvních dvou alb společně jako dvojalbum), Opel (kompilace dříve nevydaných studiových skladeb + bonusy), Crazy Diamond (The Madcap Laughs, Barrett a Opel vydané dohromady + bonusy), atd.

Od roku 1975 se Roger Barrett nevyskytoval na veřejnosti. Žil se svojí matkou, po její smrti žil sám na okraji Cambridge. Věnoval se svému původnímu koníčku, kterým bylo malování (maloval velká abstraktní plátna). Stal se rovněž terčem senzacechtivých fotografů a fanoušků, což jeho psychickému stavu příliš neprospívalo. Trpěl specifickou formou schizofrenie a také cukrovkou druhého typu. Je také vysoce úpravděpodobné, že potíže s touto nemocí zapříčinily jeho smrt. Syd zemřel osamělý.

Není známo, že by byl Syd někdy ženatý nebo že by měl po roce 1970 stálou přítelkyni.

David Gilmour se cítí být dodnes jeho dlužníkem. Na žádném ze svých koncertů nezapomene hrát skladby Syda Barretta (například Dominoes nebo Love You).

ministerský předseda Izraele v letech 1978 – 1983
zmiňován v textu skladby Get Your Filthy Hands Off My Desert na albu The Final Cut.

Menachem Begin (1913 – 1992) byl původem polský Žid, první premiér Izraele nominovaný za stranu Likud. Přestože byl kandidátem na Nobelovu cenu míru, jeho působení v politice je značně kontroverzní.
Ještě před svým jmenováním nejvyšším představitelem Izraele, podílel se Begin jako člen podzemního hnutí Irgun na vojenských akcích zaměřených proti britskému velení v Libanonu, který v té době spadal pod ochranu Spojeného království.

Jedna z prvních věcí, které Begin udělal jako premiér, bylo vypovězení dohody mezi Izraelem a Egyptem o stažení židovských vojsk ze Sinajského poloostrova. V roce 1978 na něj znovu vstoupily izraelské jednotky.

Begin taktéž utužoval vliv Izraele v okupovaných palestinských územích (Gaza a Západní břeh Jordánu), kde zakládal četné židovské osady a chtěl rozvrátit tato území zevnitř.

Proti četným útokům na severní území Izraele nařídil Begin v roce 1982 omezenou vojenskou operaci, která měla za cíl vyčistit pás Libanonu podél hranic s Izraelem od muslimských radikálů a jejich raketometů. Izrael současně obsadil i hlavní město Bejrút.
Velmi brzo však konflikt přerost v otevřenou válku s Libanonen. Tento konflikt sice oficiálně skončil o tři roky později příměřím, fakticky však všechny vojenské jednotky staženy nebyly a Izrael pokračoval v okupaci jižního Libanonu (Golanské výšiny) až do roku 2000. V letech 1976 – 2005 umožnila přítomnsot izraelských jednotek Sýrii okupovat většinu zbývající části Libanonu.

Begin odstoupil poté, co Izrael přivedl na pokraj ekonomického kolapsu a poté, co sám začal trpět psychickými problémy.

zmiňováno v textu skladby Sunset Strip na albu Rogera Waterse Radio K.A.O.S.

Black Hills, přesněji Black Mountains (Černé hory) je nízké pohoří, které tvoří přirozenou hranici jihovýchodního Walesu, který tak odděluje od Anglie. Nejvyšší body této vrchoviny dosahují výšky kolem 800 m n.m.

V Black Mountains se nacházejí zavřené hlubinné uhelné doly. Přestože byl Wales v 19. století na prvním místě v těžbě zejména černého uhlí, dnes jsou ve Walesu pouze dva fungující hlubinné doly. Ještě před 80 lety byla ekonomika Walesu na těžbě uhlí do značné míry závislá, její ukončení proto vedlo k mnoha sociálním změnám a těžkostem, což je ostatně i jedním z témat alba Radio K.A.O.S.

pianistka, skladatelka

Carla Bley, za svobodna Borg (narozena 11. května 1938) je významná jazzová hudebnice a významná postava hnutí za svobodný jazz v 60. letech, avantgardní jazz dominuje i v její tvorbě. V mládí ji její první manžel a pianista Paul Bley podporoval ve skládání vlastních kompozic. Se svým dalším partnerem Michaelem Mantlerem je spoluzakladatelkou Jazz Composers Guild (Svazu jazzových skladatelů), spolu s Mantlerem byla v 60. letech pionýrem ve vzniku nezávislých umělci vlastněných nahrávacích labelů. Založila nahrávací společnost JCOA, jež vydala řadu významných nahrávek Clifford Thornton, Dona Cherryho, Roswella Rudda, stejně jako její vlastní magnum opus – slavnou jazzovou operu Escalator Over The Hill a Mantlerovy nahrávky s The Jazz Composer’s Orchestra LP. Od začátku 70. let vydává hudbu u WATT Records.

Carla Bley stále pokračuje v nahrávání se svým vlastním Big Bandem a jejím současným manželem basistou Stevem Swallowem.

Carla Bley spolupracovala s mnoha dalšími významnými umělci jako Robertem Wyattem nebo Nickem Masonem. Jeho album Nick Mason’s Fictitious Sports je jejím albem prakticky ve všem kromě názvu. Na albu hraje na basu i Steve Swallow.

22. dubna 2012 se v rámci Matějské jazzové pouti uskutečnil v Přerově její první koncert v Česku, kam přijela v triu se Stevem Swallowem a saxofonistou Andy Sheppardem. Akce se zůčastnil i jeden z členů našeho fanklubu, jenž se po koncertě stavil pro podpis Nickova alba a u té příležitosti se dozvěděl, že ač se všude píše, že Carla je přítelkyní Nicka Masona, ona sama se s ním od nahrávání alba v roce 1979 již neviděla a album ani nevlastní. 🙂

hudební a filmový producent

Joe Boyd se narodil v USA, ale v šedesátých letech se přesunul do Velké Británie (v Londýně). Produkoval zde několik skladeb Powerhorse – krátkodobého uskupení Erica Claptona, Paula Jonese a Stewa Winwooda. V roce 1966 spolu s Johnem Hopkinsem založil legendární klub UFO. Spolupracoval s v klubu UFO pravidelně vystupujícími Pink Floyd a byl první, kdo je přivedl do nahrávacího studia – produkoval první singl kapely Arnold Layne. Před vydáním prvního alba převzal jeho práci Norman Smith, delegovaný nahrávací společností EMI. Boyd také spolupracoval na úspěšných albech britských folkrockových skupin jako Fairport Convention, Richard Thompson, Nick Drake nebo Incredible String Band, spolupracoval i se zpěvačkou Nico.

V roce 1970 se opět přesunul do USA, kde pracoval pro společnost Warner Brothers jako hudební producent, podílel se na tvorbě soundtracku ke Kubrickovu filmu A Clockwork Orange. Boyd v roce 1980 založil společnost Hannibal Records, dělal dále hudebního producenta kapelám jako 10.000 Maniacs, nebo R.E.M., jimž produkoval jejich třetí album Fables of the Reconstruction. V roce 2001 Boyd Hannibal Records opustil. V roce 2006 vyšla jeho autobiografie White Bicycles – Making Music in the 1960s (Bílá kola – tvorba hudby v 60. letech).

kytarista

Doyle Bramhall II. je levoruký kytarista, původem z Texasu. Byl členem kapel Fabulous Thunderbirds a Arc Angels. Hraje také s kapelou Erica Claptona jako druhý kytarista. Vydal několik sólových alb.
Poté, co byl Rogerovi doporučen Patrickem Leonardem, stal se v letech 1999,2000 a 2002 doprovodným kytaristou na jeho koncertních šňůrách.

Oficiální stránky Doyle Bramhalla II: www.doylebramhall2nd.com

sovětský politik, předseda Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.
zmiňován ve skladbě Get Your Filthy Hands Off My Desert na albu The Final Cut.

Leonid Brežněv byl nejvyšším představitelem Sovětského svazu v letech 1964 – 1982. K moci se dostal pučem proti reformnímu Chruščovovi. Brežněv utužoval sovětský režim v neostalinistickém duchu.
Tvrdě potlačoval reformní kroky jak uvnitř Sovětského svazu, tak i v republikách sféry sovětského vlivu. Výsledkem byla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, výměna politického vedení a zahájení tzv. normalizace, tedy utužení stalinského modelu vedení strany a státu.

Brežněv se také velmi obával rostoucího vlivu Spojených států amerických na středním východě, kdy po porážce ve Vietnamu se USA soustředily na tichou, především finanční a materiální pomoc radikálním muslimským proudům, ve kterých USA viděly hráz proti rostoucímu vlivu Sovětského svazu v tomto regionu. Dodávkám amerických zbraní, know-how a peněz se Brežněv rozhodl čelit invazí do Afghánistánu v zimě 1979-80, avšak tato mise byla pro Sovětský svaz bolestnou lekcí.

britský bubeník
Narozen 10. března 1957 Londýn.
Dlouhodobě spolupracuje s Rogerem Watersem.
Podílel se na jeho sólové nahrávce Radio K.A.O.S. (1987) i Amused To Death (1992)
Z koncertů pak na The Wall 1990 live in Berlin, turné In The Flesh (1999,2000, 2002), DSOTM (2006-2008) i The Wall live (2010).

Kromě Rogera Waterse spolupracoval s řadou dalších hudebníků například Tinou Turnerovou, The Beach Boys, Jeffem Beckem, Vanem Morrisonem, Bryanem Adamsem, Billem Wymanem, Georgem Michaelem či Mikem Oldfieldem.

Graham Broad nahrál album Double Bill se skupinou Bill Wyman’s Rhythm Kings, ve které je členem.