Floydopedia

argentinský generál a de facto na půl roku i nejvyšší predstavitel státu (od konce roku 1981 do června 1982).
Zmiňován v textu skladby Get Your Filthy Hands Off My Desert na albu The Final Cut.

Generál Galtieri především smutně proslul jako vůdce poslední vojenské diktatury v Argentině. Poté, co se jeho junta chopila moci, zakázala jiné politické strany a rozpoutala tvrdé politické represe, ve kterých zahynulo podle některých odhadů až 30 tisíc obyvatel. Tento vnitřní konflikt se nazývá „špinavá válka“. Mučení bylo standardní vyšetřovací metodou.

V roce 1981 byl při návštěvě USA vstřícně přijat prezidentem Raeganem, který v něm viděl opozici proti komunismu.

Vzhledem ke svojí velmi nízké popularitě se rozhodl vydobít si znovu respekt obyvatelstva vojenskou akcí. V dubnu 1982 přepadla argentinská armáda slabě bráněné Falklandské ostrovy, které patří Velké Británii. Na těchto ostrovech je pouze sporá vegetace, několik málo obyvatel zabývajících se chovem ovcí, ale především malá vojenská základna. Ostrovy však mají pro Velkou Británii obrovský strategický význam.
Margaret Thatcherová, která se rovněž potýkala s krizí důvěry, si něco takového pochopitelně nenechala líbit a přes náročné logistické problémy vyslala ohromnou vojenskou sílu, aby znovudobyla území britské koruny. Konflikt byl krátký a přes dílčí úspěchy Argentiny, byly ostrovy rychle zpátky pod britskou mocí.
Několik dní na to byl Galtieri sesazen.

hudebník, skladatel, designer

Ron Geesin (nar. 1943) je jazzový pianista a avantgardní hudebník. Jeho prvním počinem bylo album A Raising Of The Eyebrows v polovině 60. let. Když se poprvé setkal s Rogerem Watersem a Nickem Masonem v roce 1968, neměl o Pink Floyd nejmenší povědomí. V té době napsal skladbu pro flétnu a varhany pro Masonu manželku Lindy (která byla flétnistkou a pomáhala např. Nickovi s jeho příspěvkem pro album Ummagumma). Geesinovu skladbu Lindy nakonec nepoužila, ale zhostil se jí Pete Townshend na svém albu, které vydal jako poctu guru Meher Babaovi.
Geesin později napsal hudbu k motoristickému dokumentu, který režíroval otec Nicka Masona.

Když byl Geesin požádán, aby napsal hudbu k lékařskému dokumentu The Body, oslovil pro spolupráci Rogera Waterse. Waters později soundtrack vydal jako své první sólové album (Geesin byl uveden jako spoluautor). Geesinova práce byla vymýšlení hudebních motivů a zvláště speciálních zvukových efektů a novátorských postupů. Nebyl příliš zainteresován v psaní klasických skladeb.

Příspěvek Geesina hudbě Pink Floyd je velmi zřejmý na albu Atom Heart Mother, kde je uveden jako skladatel a hudebník. Geesin později pracoval jako studiový hudební inženýr a tvořil avantgardní a extravagantní hudební alba pro úzký okruh posluchačů.

Oficiální stránky Rona Geesina:
www.rongeesin.com

zpěvák, skladatel, kytarista, politický aktivista

Bob Geldof, vlastním jménem Robert Frederick Xenon Geldof se narodil 5. října 1951 v Irsku. Pro svou charitativní činnost je někdy nazýván Svatý Bob.

Hudební počátky Boba Geldofa jsou spjaty především s nastupujícím punkem v polovině 70. let. V roce 1975 se stal zpěvákem punkové kapely The Boomtown Rats. S touto skupinou dokonce zabodoval, když se jejich hit Rat Trap stal prvním hitem z tzv. nové vlny, který se dostal až na vrchol hitparády.
Druhým hitem, který Geldofovi zajistil celosvětovou slávu, byla skladba I Don’t Like Mondays o masakru na střední škole.

Bob Geldof je znám především svojí charitativní činností. V roce 1984 dal dohromady kapelu nazvanou Band Aid, která se skládala z většiny věhlasných hudebníků Velké Británie té doby. Společně natočili charitativní singl Do They Know It’s Christmas. Cílem bylo sesbírat peníze pro oběti hladomoru v Etiopii. Geldof doufal v 70.000 liber. Celkový výtěžek byl ale několik milionů liber (singl se prodává dodnes a stal se nejrychleji prodávaným singlem v britské historii).

Ohromující úspěch projektu Band Aid přiměla Geldofa pokračovat dál. V červenci uspořádal dvojici mamutích koncertů Live Aid v Philadelphii a v Londýně ve stejný den, pouze s časovým posunem. Na obou kontinentech se ho zúčastnili snad všichni významní hudebníci své doby. Phil Collins se dokonce díky bleskovému přesunu Concordem zúčastnil obou koncertů.
V Londýně vystupoval i Bob Geldof se svojí skupinou Boomtown Rats.

O dvacet let později uspořádal Bob Geldof reedici slavného koncertu Live Aid pod názvem Live 8. Cílem bylo přinutit světové státníky, kteří se sjeli na sumitu zemí G8 postavit se extrémní chudobě zejména v afrických zemích.
Koncert se konal symbolicky na osmi místech planety současně. Jedním z hlavních bodů však bylo společné vystoupení Rogera Waterse, Davida Gilmoura, Nicka Masona a Ricka Wrighta na jednom pódiu po dlouhých 24 letech (naposledy spolu hráli na koncertech The Wall v roce 1981).

Bob Geldof je rovněž známý jako představitel hlavní role Pinka ve filmu Pink Floyd The Wall.

Oficiální stránky Boba Geldofa:

www.bobgeldof.com

kytarista, zpěvák, skladatel, producent

David Gilmour se narodil 6. března 1946 v Cambridgi jako druhé dítě Douglase a Sylvie Gilmourových. Mládí prožil v rodné Cambridgi, kde navštěvoval The Perse School a později studoval jazyky na Cambridge College of Arts and Technology, tedy na škole, kde v té době Syd Barrett studoval malířství. David Gilmour se se Sydem Barrettem znal a dokonce se traduje, že jej učil hrát na kytaru.

V roce 1963 založil David Gilmour skupinu Joker’s Wild. V roce 1966 je však pirátskou rozhlasovou stanicí jejich první singl ještě před svým vydáním objeven a odvysílán a kapela se rozpadá. Gilmour spolu s některými dalšími členy kapely zakládá skupinu Bullit, později přejmenovanou na Flowers, která tráví letní měsíce let 1966 a 1967 koncertováním ve Španělsku a Francii. V jejich repertoáru se objevují hlavně převzaté věci od The Beatles, Jimiho Hendrixe a dalších.

Na podzim 1967 kapela ukončuje činnost a na jaře 1968 je David Gilmour požádán, aby se stal členem Pink Floyd, zpočátku jako pojistka pro případ selhání Syda Barretta, záhy jej však v kapele zcela nahradil.

David Gilmour měl zásluhu na obrovském rozmachu kapely Pink Floyd na počátku sedmdesátých let. Měl podíl na tom, že se kapela postupně odvracela od barrettovských „hippísáckých“ témat a vydala se na dráhu artrockového a progresivního experimentování.

Koncem sedmdesátých let však narůstá napětí mezi Davidem Gilmourem, který kladl důraz především na hudbu a Rogerem Watersem, pro nějž byla důležitější část textová. Spory Waterse se zbytkem kapely vygradovaly v době natáčení filmu Pink Floyd The Wall a zvláště během natáčení alba The Final Cut v roce 1983.

V době příprav kapely na projekt The Wall si Gilmour kompenzuje napětí sólovou dráhou. Vydává album nazvané prostě David Gilmour a toto album má poměrně velký úspěch. David Gilmour později některé skladby původně zamýšlené pro toto album uplatnil na The Wall. Jedná se konkrétně o skladby Comfortablu Numb a Run Like Hell a téměř jistě i další hudební motivy z jiných skladeb.

V době rozpadu Pink Floyd, v roce 1984, vydává Gilmour svoje druhé sólové album, propracovanou desku s názvem About Face. Nevyhýbá se v ní ani právě probíhající „války Floyd“, např. ve skladbě You Know I’m Right.

Poté, co Roger Waters odešel od skupiny, stal se David Gilmour jejím šéfem a spolu s Nickem Masonem vzkřísili kapelu pod názvem Pink Floyd.

V té době, (konkrétně roku 1986) koupil David Gilmour hausbót Astoria a přebudoval jej na soukromé nahrávací studio. Vznikalo v něm album A Momentary Lapse Of Reason, první deska Pink Floyd po odchodu Rogera Waterse i později Gilmourova sólová deska On An Island z roku 2006.

David Gilmour je známý svoji nezištnou prací pro své kolegy hudebníky. Mezi kapely a interprety, kterým pomáhal nastartovat kariéru nebo se podílel na jejich albech jako produkční nebo jako kytarista, patří namátkou: Roy Harper, Kate Bush, The Dream Academy, Grace Jones, Tom Jones, Elton John, Arcadia, Bryan Ferry, Berlin, Robert Wyatt, Hawkwind, Paul McCartney, Ringo Starr, Sam Brown, Jools Holland, Propaganda, Pete Townshend, The Who, Supertramp, Warren Zevon, Alan Parsons a další.

Na počátku 90. let se David Gilmour rozvedl se svojí první manželkou Ginger, se kterou má 4 děti (Alice, Clare, Sara a Matthew) a oženil se s Polly Samsonovou, textařkou, která se podílela i na textech pro floydovské album The Division Bell. S Polly Samsonovou má David Gilmour tři děti (Joe, Gabriel a Romany), adoptoval rovněž i prvního syna Polly Samsonové, Charlieho.

V roce 1996 byl David Gilmour uveden do britské síně slávy a v roce 2003 obdržel řád Commander Of The Empire za svůj přínos hudbě a práci pro charitativní organizace.

Několik zajímavostí:
David Gilmour je majitelem kytary Fender Stratocaster s pořadovým číslem 001. Pravděpodobně to však není první vyrobený Stratocaster, ale první tzv. „custom color“ strat, tedy kytara vyrobená přímo na míru hráče.
David Gilmour vlastní letecký průkaz. Vlastnil též firmu pro výcvik pilotů a letecké služby Intrepid Aviation, kterou ovšem prodal. Dnes vlastní historický dvouplošník, se kterým ve volném čase rád létá.
Ačkoliv je David Gilmour známý především hrou na kytaru, v kapele Pink Floyd hrál i na baskytaru. Například ve skladbách One of These Days, Sheep, Hey You a Pigs (Three Different Ones). Říká se, že důvodem byl fakt, že baskytarové party v těchto skladbách byly nad tehdejší schopnosti Rogera Waterse.
David Gilmour je věrným fanouškem F.C. Arsenal.
David Gilmour nesnáší familární přezdívku „Dave“, marně však brání jejímu používání a to dokonce i mezi členy kapely.

americký hudební skladatel
Zmiňován v textu skladby I’m A Mineralist na albu Nick Mason’s Fictitious Sports

Philip Glass (nar. 1937) je americký hudební skladatel, nominovaný na Oscara.

Glass je autorem minimalistické hudby (kterou on sám ovšem nazývá teatrální hudbou). Je jedním z nejvýznamnějších skladatelů 20. století, který se velmi zasloužil o popularizaci hudby (vedle např. Kurta Weilla nebo Leonarda Bernsteina).

Glass je neuvěřitelně všestranný. Do jeho díla patří orchestrální skladby, opery, symfonie, concertos, filmová hudba a klavírní sonáty. Glass spolupracuje s celou řadou vizuálních umělců od Allena Ginsberga po Davida Bowieho.

Glass se velmi angažuje v tibetském národním hnutí. Spolu s profesorem Robertem Thurmanem a hercem Richardem Gerem založili na Columbia university The Tibet House.

zmiňováno v textu skladby The Fletcher Memorial Home na albu The Final Cut.

Gliteratti je slengový výraz pro celebrity. Roger Waters užil tento termín patrně proto, že spatřoval v jihoamerických vůdcích především obratné demagogy, kteří umí dobře vystupovat ve sdělovacích prostředcích, umí zapůsobit charismatem a strhnout masy a přitom jsou to brutální řezníci („meat packing glitterati“ – „celebrity balící maso“).

Zmiňováno v textu skladby Nobody Home na albu The Wall.

Gohill’s shoe store byl obchod s obuví v Camdenu v severním Londýně.
Speciálně jeden jejich typ kotníkových bot se stal obrovskou módou v Londýně v 60. letech a Gohill byl ten jediný správný obchod, kde je bylo možné koupit.
Syd Barrett byl svými ostře žlutými Gohillkami proslulý.

V překladu Grantchesterské louky

Lokalita u řeky Cam (nachází se zde), kam často chodili mladí David Gilmour, Roger Waters a Syd Barrett bydlící v nedalekém Cambridgi. Rogeru Watersovi toto pěkné místo, kousek nezničené přírody posloužilo jako inspirace k napsání skladby Grantchester Meadows z alba Ummagumma.

Natáčel se zde i videoklip k nostalgické skladbě High Hopes, jehož autorem je Storm Thorgerson.

zmínka ve skladbě Have A Cigar z alba Wish You Were Here

V originálním textu se zpívá: „Did we tell you the name of the game, boy? We call it Riding a Gravy Train.“
Fráze o Gravy Train (doslova přeloženo jako „mastný vlak“) pochází z železničářského slangu Anglie 20. let. Pojmem „gravy train“ se označovala služba na vlacích, kde nebylo příliš mnoho práce nebo byla lehká a která byla zároveň dobře placená. Slangový termín „gravy“ se však používal ve smyslu „pracháč“ nebo „zazobaný“ už od počátku 20. století.