Floydopedia

bubeník, perkusionista

Gary Wallis se narodil 10. června 1964 v Londýně. Vystudoval hru na perkuse na London Symphony School Of Music. Je známý svým až živelným způsobem hraní.

Gary Wallis byl angažován pro turné A Momentary Lapse Of Reason a zahrál si i na Division Bell a následujícím turné.

baskytarista, zpěvák, skladatel, scénárista

Roger Waters se narodil 9. září 1943 nedaleko městečka Dorking, 20 mil jižně od Londýna, jen 4 měsíce před smrtí svého otce Erica Fletchera Waterse, kterého nikdy nepoznal a jehož smrt v lednu 1944 u městečka Anzio v jižní Itálii během spojeneckého vylodění byla pro Waterse těžkou životní ztrátou a první (a nejdůležitější) cihlou v jeho pomyslné celoživotní zdi…

Celým jménem George Roger Waters má ještě dva starší bratry Johna a Duncana. Rog navštěvoval stejně jako Syd Cambridge High School For Boys a zdědil po své matce levicové a pacifistické smýšlení. Po svých bolestných zkušenostech se smrtí svého otce ovšem záhy svůj tichý pacifismus přeměnil na něco, co sám později nazýval militantním antimilitarismem. Brzo se zhlédl v práci organizace Campaign For Nuclear Disarmament (Kampaň za nukleární odzbrojení) – CND. Svůj první výstup na veřejnosti si odbyl v pouhých šestnácti letech, kdy na sjezdu místní organizace CND pronesl projev, který si sám napsal.

Pak přeci jenom zájem o kulturu a studia na čas převážil a Waters se odstěhoval do Londýna, kde se zapsal na Regent Street School of Architecture, kde založil s Wrightem a Masonem kapelu, která po několika změnách názvu vešla ve známost jako Sigma 6 a která byla záhy po přijetí Syda Barretta přejmenována na The Pink Floyd Sound.

Waters měl zájem naučit se hrát na kytaru. Nebylo tajemství, že neměl hudební sluch a přesto toužil naučit se hrát velmi dobře na kytaru – vždyť i když byl samouk a ovládal sotva několik akordů, hrál s Masonem a Wrightem v několika seskupeních na sólovou, později na doprovodnou kytaru. Začal navštěvovat kurzy hraní na kytaru v Spanish Guitar Centre, ale nebavilo ho donekonečna opakovat stupnice, takže to vzdal po dvou lekcích a s příchodem Syda do Sigmy 6 sestoupil k baskytaře (aby se strachoval, že nakonec skončí jako bubeník, čehož se děsil).

Nakonec odešel i ze studií architektury (on konkrétně kvůli tomu, že byl znechucen určující rolí ekonomiky v architektuře), stejně jako jeho přátelé, aby se vydal na dráhu hudebníka.

V roce 1970 vydává svoje první sólové album – soundtrack k lékařskému dokumentu s názvem The Body (albu se jmenuje Music From The Body). Toto album vydává spolu s Ronem Geesinem, na poslední skladbě Give Birth To A Smile jej doprovází i ostatní členové Pink Floyd.

Od poloviny 70. let přebírá Waters vůdčí postavení ve skupině, což sebou přináší spory hlavně s Davidem Gilmourem. Spory vyvrcholily na počátku 80. let, kdy Waters oficiálně rozpoustil skupinu, aby pokračoval pod značkou Pink Floyd sám s najatými hudebníky. Proti tomu se zbylí dva členové (Rick Wright byl vyloučen z kapely v roce 1981) postavili a po sérii soudních sporů byly ochranné známky včetně názvu Pink Floyd přiřčeny Davidu Gilmourovi a Nicku Masonovi.

Roger Waters se tedy vydal na sólovou dráhu. Ještě v době rozporů kolem Pink Floyd vydal svoje druhé sólové album s názvem The Pros And Cons Of Hitch Hiking. Jednalo se o koncept, jehož myšlenku rozpracoval spolu s projektem The Wall a který odmítla skupina realizovat. Na tomto albu se výraznou měrou podílel i Eric Clapton.

V roce 1986 vytvořil Roger Waters spolu s dalšími umělci soundtrack k animovanému filmu When The Wind Blows. A o rok později klasické koncepční album s názvem Radio K.A.O.S.

V roce 1990 Waters vzkřísil slavnou The Wall na tom nejpříhodnějším místě – u zbytků berlínské zdi na Postupimském náměstí v Berlíně. Přímo na náměstí se vtěsnalo 300.000 diváků, dalších více než 5 milionů diváků sledovalo přímý přenos v televizi. Z tohoto koncertu, na kterém se podílela celá řada hvězd, včetně např. armádních sborů US Army a Rudé armády a kde nechyběly ani přelety stíhaček z druhé světové války, Waters vydal další sólové album s názvem The wall live in Berlin.

V roce 1992 vydal Roger Waters své dosud nejlépe přijímané album s názvem Amused To Death.

Po odmlce v polovině 90. let o sobě dává Waters vědět v roce 1999, kdy vydává živé dvojalbum a DVD In The Flesh mapující jeho stejnojmenné turné.

V roce 2005 dokončil Roger Waters hudbu k opěře Ca Ira, kterou napsal společně s Etiéne Roda-Gilem a jeho předčasně zesnulou ženou Nadine. Hudbě k opeře vyšla pod stejným názvem i jako Watersovo sólové album.

Roger Waters je podruhé rozvedený. Se svojí první ženou, Judy Trim byl ženatý v letech 1969 až 1975. Jejich manželství bylo bezdětné.
Se svojí druhou ženou, Carolyn, má Roger dvě děti. Syna Harryho, který se svým otcem často vystupuje jako hráč na klávesy a dceru Indii.

Roger je stejně jako David Gilmour věrným příznivcem F.C. Arsenal Londýn.

Roger sám sebe popisuje jako socialistu, přestože nový program Labour Party Tonyho Blaira striktně odmítá.

hráč na klávesové nástroje

Harry Waters (nar. 1977) je syn Rogera Waterse a jeho druhé ženy Carolyne.

 Poprvé se objevil už na originální nahrávce v „Goodbye Blue Sky“. Písnička začíná jeho slovy „Look, mummy, there’s an aeroplane up in the sky!“ („Podívej maminko! Támhle na nebi je letadlo!“), předtím, než spustí hudba. Objevil se i na Watersově albu Radio K.A.O.S., kde jsou v kreditech uvedení se svojí sestrou Indií jako „děti na zahradě“. Dokonce se spekuluje, že on a jeho sestra jsou slyšet i ve skladbě Two Suns In The Sunset na albu The Final Cut, kde křičí „Daddy! Daddy!“, to však nebylo potvrzeno, ačkoliv je to velmi pravděpodobné.

 Od roku 2002, kdy nahradil jako klávesák Andyho Wallaceho, doprovází Harry svého otce na jeho světových turné. Doprovázel však i Marriane Faithful nebo Ozric Tentacles.

 Harry má velkou zálibu v klasickém jazzu, inspirací mu je například Oscar Peterson. V roce 2008 vydal spolu s Harry Waters Quartet své první album Harry Waters Band

 Harry Waters se několikrát představil i českému publiku. Jako host vystoupil v projektu Filipa Benešovského a přátel The Wall 2009 v pražské O2 areně. O rok později spolu se svými přáteli vystoupilo celé Harry Waters Quartet i na jazzovém festivalu Jazzinec 2010.

 V roce 2011 vystoupil s předními českými jazzovými hudebníky na dvou vystoupeních v Praze 14. dubna v kavárně Potrvá a 17. dubna v Jazz Docku v rámci návštěvy a koncertů Rogera Waterse v Praze v rámci turné The Wall Live. Další turné absolvoval na podzim 2012 opět s českými hudebníky. Objevit by se měl na samostatném koncertě i v roce 2013, kdy přijede v rámci otcovy zastávky turné The Wall Live v Praze.

kytarista

Snowy White (vlastním jménem Terence Charles White) se narodil 3. března 1948. White vystupoval s kapelou Thin Lizzy a byl dokoncem jejím stálým členem (v letech 1979 až 1981).
Jeho nejznámější prací ovšem bylo nahrávání pro album Animals, kde sklady Pigs On The Wing, part 1 a 2 spojil mistrnným kytarovým sólem. Takto upravená skladba byla vydána v USA jako singl k tomuto albu.
Následovalo turné (1977), na kterém se Snowy White podílel jako kytarista.
Zhruba ve stejné době rovněž nahrál kytary pro Wrightovo sólové album Wet Dream.
V roce 1980 byl rovněž členem „surrogate band“, která na koncertech The Wall hrála úvodní skladbu In The Flesh? v maskách a obecenstvo je tak považovalo za pravé Floydy, kteří ale nastoupili až na druhou skladbu. Whitea v roce 1981 v této sestavě nahradil kytarista Andy Roberts.

V roce 1986 angažoval Snowyho Roger Waters pro svoje sólové album Radio K.A.O.S., ale jeho party nakonec nebyly pro album použity. Snowymu se stotéž stalo i na albu Amused To Death.

V roce 1990 doprovázel Rogera během jeho koncertu The Wall live in Berlin a účastnil se jeho turné v letech 1999/2000, 2002, 2006 a 2010 .

Snowy White vydal rovněž několik sólových alb, nejznámější je asi Restless z roku 2002.

britský filmový režisér a scénárista.

Peter Whitehead (nar. 8. ledna 1937 v Liverpoolu) proslul jako autor dokumentárních filmů zachycujících atmosféru v centrech undergroundové kultury druhé poloviny 60. let, tedy především v Londýně a New Yorku.

Mezi jeho významné počiny patří dvojice dokumentů s názvem „Tonite Let’s All Make Love In London“ a „Pink Floyd London ’66 – ’67“.

britská aktivistka, zmiňována ve skladbě Pigs (Three Different Ones) z alba Animals

Mary Whitehousová (13. června 1910 – 23. listopadu 2001) byla britská aktivistka, která prosazovala morální čistotu a cenzuru nevhodných výrazů a scén především v televizním a rozhlasovém vysílání.

Mary Whitehousová poprvé vystoupila proti nevhodnému vysílání v roce 1963 a o rok později založila hnutí „Clean Up TV“ (Ukliďte v televizi). Pod svoji petici získala 500.000 podpisů, což je dosavadní britský rekord. Na její popud vznikla v roce 1965 National Viewers‘ and Listeners‘ Association.

Mary Whitehousová byla známá i tím, že psala otevřené dopisy ministerským předsedům Velké Británie, na něž však nikdy nedostala odpověď (oficiálně údajně nebyly nikdy doručeny a vždy se ztratily, pravděpodobně proto, aby úřad ministerského předsedy nemusel odpovídat).

Mezi mládeží v 60. letech neměla pochopitelně Mary Whitehousová zastání ani pochopení. Většina svobodomyslných umělců a potažmo mladých lidí vůbec viděla v Mary Whitehousové nelítostnou cenzorku a bigótní katoličku, která nedává prostor k uměleckému vyjádření, a byla proto terčem jejich kritiky a sarkasmu. O to větší zastánce však měla v generaci rodičů a prarodičů hippies.

muzikant (baskytara, bicí, zpěv)

Willie Wilson (vlastním jménem John Wilson) se narodil 8. července 1947 v Anglii.
Wilson zahájil svoji hudební kariéru v pouhých šestnásti letech, kdy vstoupil do Cambridgské kapely The Swinging Vibros, kde hrál spolu s Nickem Barracloughem, Brianem Carlingem a Johnem Andersonem.

V roce 1966 hrál Wilson s Davidem Gilmourem v jeho kapele Joker’s Wild. Po odchodu Gilmoura se Wilson přidal ke kapele s názvem Quiver.

Willie Wilson byl rovněž přítel Syda Barretta a hrál an jeho prvních dvou albech (A Madcap Laughs a Barrett).
Hrál také na Gilmourově prvním sólovém albu nazvaném David Gilmour.

Wilsonova spolupráce s Pink Floyd se týkala hlavně projektu The Wall. V „surrogate band“, která hrála na živých koncertech úvodní skladbu In The Flesh? hrál Wilson na bicí a tento nástroj rovněž nahrál pro filmové verze skladeb.

hráč na klávesové nástroje, zpěvák, skladatel

Richard Wright se narodil 28. července 1943 Bridie a Cedricovi Wrightovým, zámožným obyvatelům města Londýna. Vyrůstal ve čtvrti Hatch End a stejně jako Nick Mason a Roger waters navštěvoval Regent Street Polytechnic, obor architektura. Stal se tak také zakládajícím členem uskupení Sigma 6, které se později stalo skupinou Pink Floyd.

Rick Wright byl jediný z kapely, který měl nějaké hudební vzdělání (navštěvoval kurzy hry na klavír). Není proto divu, že se vedle Gilmoura a Waterse věnoval komponování hudby pro kapelu. Jeho parketa byly zvláště dlouhé, převážně instrumentální kompozice jako A Saucerful of Secrets, Echoes a Shine on You Crazy Diamond.
Velkou měrou se podílel i na nejúspěšnějším albu skupiny – Dark Side Of The Moon (je autorem skladeb The Great Gig in the Sky a Us and Them, které měly původně pracovní názvy A Mortality Sequence a A Violent Sequence).

Rickův měký a příjemný hlas byl rozvěž často využíván pro doprovodné vokály a nezřídka kdy i pro hlavní zpěv (Time nebo Echoes). Rick ovšem nehrál pouze na klávesové nástroje (Hammond, Farfisa, Hohner, ARP, Moog), ale i na vibrafon a dokonce na trombón, ve skladbě Biding My Time.
Rick rovněž obsluhoval syntezátory (Prophet a od roku 1987 Kurzweil).

V době vrcholící krize v kapele, v době natáčení alba The wall v roce 1979, byl Rick Wright hlavním trnem v oku Rogera Waterse. Ten mu vyčítal nedostatečný zájem o projekt, nulové přispění a nepochopení celého tématu. Dnes už je těžko říci, co bylo pravdou, protože ani Nick Mason projektu příliš nepřispěl a podíl Davida Gilmoura byl rozhodně menší, než bylo obvyklé. Roger Waters nicméně požádal Ricka Wrighta, aby z kapely dobrovolně odešel. Ten to odmítl a Roger Waters mu dal jasné ultimátum: pokud neodejde dobrovolně, nechá Roger celý projekt padnout, což bylo z finančního hlediska nemyslitelné. Rick Wright tedy z kapely odešel a na koncertech The Wall figuroval už jen jako najatý hráč, a paradoxně na tom jako jediný profitoval, protože koncerty znamenaly pro kapelu ztrátu, kterou hradili jednotliví členové z vlastní kapsy. Na albu The Final Cut se nepodílel vůbec.

Ještě před vydáním The Wall, v září 1978, vydal Rick Wright své první sólové album s názvem Wet Dream. Album bylo poměrně úspěšné a dnes se řadí k těm lepším ze sólových porjektů.

V roce 1984, tedy v době, kdy nebyl členem Pink Floyd, zformoval Rick Wright duo s názvem ZEE s kytaristou Davem Harrisem ze skupiny Fashion. Tato formace vydala pouze jediné album, poměrně málo známé Identity. O dva roky později se duo rozpadlo a Rick Wright se vrátil k práci s Pink Floyd jako najatý hráč na klávesy na albu A Momentary Lapse Of Reason, které připravovali David Gilmour a Nick Mason po vznovuvzkříšení skupiny. V průběhu nekonečného turné Another Lapse, které následovalo po vydání alba se Rick stal opět členem kapely.

Na albu Division Bell se Rick Wright podílel velkou měrou. Byl spoluautorem pěti skladeb alba a na několika písních sdílí s Davidem Gilmourem vokály. Především jeho Wearing The Inside Out předznamenala jeho další sólový projekt.

Tím bylo v roce 1996 vydané album Broken China, inspirované klinickou depresí Wrightovy přítelkyně. Na tomto albu se podílela i Sinead O’Connor, Pino Palladino a Tim Renwick.

Rick Wright se rovněž podílel na třetím sólovém albu Davida Gilmoura s názvem On An Island. Podílel se i na koncertech Davida Gilmoura v roce 2006.

Rick Wright zemřel na rakovinu 15. září 2008.

Rick Wright byl ženatý s Juliette Galeovou v letech 1964-1982. V roce 1996 si jejich dcera Gala vzala za manžela Guye Pratta, baskytaristu, který s Pink Floyd hrál v letech 1987-1994.
Rick Wright miluje yachting, především ve Středozemním moři, které inspirovalo i jeho album Wet Dream. Možná právě proto je jeho druhou ženou překrásná Řekyně jménem Franka.
Rickův syn Jamie je bubeníkem v trash-metalové kapele.