Floydopedia


2 A B C D E F G H I J K L M N O P R S T U W Z

White, Snowy


kytarista

Snowy White (vlastním jménem Terence Charles White) se narodil 3. března 1948. White vystupoval s kapelou Thin Lizzy a byl dokoncem jejím stálým členem (v letech 1979 až 1981).
Jeho nejznámější prací ovšem bylo nahrávání pro album Animals, kde sklady Pigs On The Wing, part 1 a 2 spojil mistrnným kytarovým sólem. Takto upravená skladba byla vydána v USA jako singl k tomuto albu.
Následovalo turné (1977), na kterém se Snowy White podílel jako kytarista.
Zhruba ve stejné době rovněž nahrál kytary pro Wrightovo sólové album Wet Dream.
V roce 1980 byl rovněž členem „surrogate band“, která na koncertech The Wall hrála úvodní skladbu In The Flesh? v maskách a obecenstvo je tak považovalo za pravé Floydy, kteří ale nastoupili až na druhou skladbu. Whitea v roce 1981 v této sestavě nahradil kytarista Andy Roberts.

V roce 1986 angažoval Snowyho Roger Waters pro svoje sólové album Radio K.A.O.S., ale jeho party nakonec nebyly pro album použity. Snowymu se stotéž stalo i na albu Amused To Death.

V roce 1990 doprovázel Rogera během jeho koncertu The Wall live in Berlin a účastnil se jeho turné v letech 1999/2000, 2002, 2006 a 2010 .

Snowy White vydal rovněž několik sólových alb, nejznámější je asi Restless z roku 2002.

Whitehead, Peter Lorrimer

britský filmový režisér a scénárista.

Peter Whitehead (nar. 8. ledna 1937 v Liverpoolu) proslul jako autor dokumentárních filmů zachycujících atmosféru v centrech undergroundové kultury druhé poloviny 60. let, tedy především v Londýně a New Yorku.

Mezi jeho významné počiny patří dvojice dokumentů s názvem „Tonite Let’s All Make Love In London“ a „Pink Floyd London ’66 – ’67“.

Whitehouse, Mary

britská aktivistka, zmiňována ve skladbě Pigs (Three Different Ones) z alba Animals

Mary Whitehousová (13. června 1910 – 23. listopadu 2001) byla britská aktivistka, která prosazovala morální čistotu a cenzuru nevhodných výrazů a scén především v televizním a rozhlasovém vysílání.

Mary Whitehousová poprvé vystoupila proti nevhodnému vysílání v roce 1963 a o rok později založila hnutí „Clean Up TV“ (Ukliďte v televizi). Pod svoji petici získala 500.000 podpisů, což je dosavadní britský rekord. Na její popud vznikla v roce 1965 National Viewers‘ and Listeners‘ Association.

Mary Whitehousová byla známá i tím, že psala otevřené dopisy ministerským předsedům Velké Británie, na něž však nikdy nedostala odpověď (oficiálně údajně nebyly nikdy doručeny a vždy se ztratily, pravděpodobně proto, aby úřad ministerského předsedy nemusel odpovídat).

Mezi mládeží v 60. letech neměla pochopitelně Mary Whitehousová zastání ani pochopení. Většina svobodomyslných umělců a potažmo mladých lidí vůbec viděla v Mary Whitehousové nelítostnou cenzorku a bigótní katoličku, která nedává prostor k uměleckému vyjádření, a byla proto terčem jejich kritiky a sarkasmu. O to větší zastánce však měla v generaci rodičů a prarodičů hippies.