A Saucerful Of Secrets

„Ať je tu více světla“ Jednoduchý příběh „blízkého setkání třetího druhu“, který v první minutě demonstrativně využívá síly zvuku stereo nahrávky. Image kapely, jako „hvězdných rockerů“‚ bylo něco, co její členové cítili jako ‚smyčku stahující se kolem jejich krku‘, která je nenechala dělat nic jinak.

Na originální nahrávce zpívají vokály Gilmour a Wright, což je určitě hodno pozornosti, protože to rozhodně není v historii skupiny příliš častý jev, zvláště je-li autorem Roger Waters.

„Vzpomínáš na ten den“ Tato laskavá připomínka jednoduchosti dětství byla původně určena pro The Piper At The Gates Of Dawn, kde měl být její název „Sunshine“. Někde se naopak uvádí, že „Sunshine“ byl pracovní název pro Matilda Mother. Ať už je to jakkoliv, jisté je, že kytaru zde nahrál ještě Syd Barrett, přestože byla skladba dokončena až po jeho odchodu z kapely. Píseň zpívá Rick Wright.

„Zadejte kurz směr srdce slunce“ Název této hypnotické skladby je vychází z citátu Williama S. Borroughse. Pink Floyd ji hráli již od roku 1967, tedy ještě se Sydem Barrettem. Je známým faktem, že Syd stačil nahrát některé úryvky pro album Saucerful Of Secrets a že David Gilmour jeho práci dokončil. Tato skladba je tedy pravděpodobně jedinou v historii kapely, která se objevila na některém z alb a kterou nahráli Pink Floyd v pětičlenném obsazení. Text, který je Watersovým počinem, hledá údajně inspiraci v jedné z knih klasické čínské poezie.

Skladbu s velkou oblibou zařazuje Roger Waters do setlistů svých vystoupení a píseň bývá také velmi vřele přijímána. Byla také součástí koncertního programu Nick Mason`s Saucerful Of Secrets.

„Desátník Clegg“ Píseň vznikla ještě za Sydova členství v kapele, přesto se na této Watersově prvotní známce nenávisti k válce vůbec nepodílel. Trpící válečný veterán, který je hlavní postavou této písně, je pravděpodobně inspirován filmovou postavou, jistým kapitánem Cleggem z hororu „Night Creatures“ z roku 1962.

K písni se váže několik zajímavostí:

Gilmourovo sólo na kazoo je pravděpodobně jedním z mála případů (ne-li jediným) využití tohoto nástroje v historii rockové hudby.

Refrény písně zpívá David Gilmour sám, ovšem ve slokách se k němu přidává Nick Mason. S výjimkou „recitace“ ve One Of These Days z alba Meddle se jedná o jediný Masonův vokální projev za celou dobu existence kapely.

V textu oslovuje autor „Paní Cleggovou“ (Mrs. Clegg). Ovšem v novějších reedicích alba (např. remaster z roku 2016, Pink Floyd Records PFR2 5099902893624) je v textu v bookletu nahrazena zkratka „Mrs.“ (paní) oslovením „Missus“ (tedy ‚Slečno‘), což do jisté míry upravuje význam textu.

„Talířek plný tajemství“ Na konci nahrávání alba, kdy už byl Syd absolutně „mimo“, se snažila skupina natočit několik jednoduchých krátkých skladeb určených především pro živá vystoupení. Výsledkem spojení jednotlivých motivů je tato dvanáctiminutová instrumentálka rozdělená do čtyř částí, jejichž názvy se však objevily poprvé až na albu Ummagumma, jehož součástí je živá verze skladby. Ne vždy a na všech edicích je toto členění uváděno a není ani přesně jasné, kde která část končí a další začíná. Přesto dělení odpovídá zhruba uvedeným časovým polohám:

První část byla nazvána Something Else (tedy cosi ve smyslu dělat „něco jiného a jiným způsobem“). Je vystavěna na velmi rychlé hře na cimbál a podle Davida Gilmoura popisuje přípravu k válce.

Syncopated Pandemonium (od času 3’59“) je Masonovo „řádění na bicí“ nahrané původně na pásek a později překryto kytarou Davida Gilmoura, který ony šílené zvuky často vyluzoval ze své elektrické kytary tak, že přejížděl strunami po železném stojanu na mikrofon. Tato část má představovat samotnou bitvu. Mimochodem, slovem ‚Pandemonium‘ (správně Pandaemonium) se označuje souhrn zlých duchů, sídlo či vláda démonů, přeneseně obecně peklo.

Storm Signal (od času 7’02“) má představovat „pád kříže“ a obsahuje větší množství na klávesy vygenerovaných zvuků.

Konečně Celestial Voices (od času 8’39“) hraná na varhany a se snovými vokály, o kterých se dá prohlásit, že jsou dosti uklidňující, byť se má jednat o rekviem.

Struktura skladby byla navržena Masonem a Watersem (bývalými studenty architektury), kteří „vytyčili vrcholy skladby a mezi ně rozprostřeli přímky melodií“. U této písně byl poprvé uveden David Gilmour jako spoluautor. Znamá je také jako „The Massed Gadgets Of Hercules“ (původně měla mít skladba tento název i na albu Ummagumma).

Titul písně si zvolil Nick Mason jako jméno svého koncertního projektu (Nick Mason’s Saucerful Of Secrets), se kterým v roce 2019 zavítal i do pražské Lucerny.

„Houpačka“ Další z Wrightových písní, na které se pravděpodobně podílel i Syd Barrett. Původní název této písně zněl „The Most Boring Song I´ve Ever Heard Bar Two“, tedy „Až na dvě (výjimky) nejnudnější píseň, jako jsem kdy slyšel“.

„Blues jug-bandové kapely“ Jediná skladba Syda Barretta na albu a jeho jediný pěvecký příspěvek. Skladba není ve skutečnosti blues a už vůbec není hrána vězeňskou (tedy jug-band) kapelou, jak by mohl název napovídat. A to přesto, že Syd přivedl do studia De Lane Lea orchestr Armády Spásy a instruoval je slovy „…hrajte, co chcete“. Vznikla z toho ona kakofonie na konci skladby. Kompozice tak tvoří výmluvnou součást Barrettových schizofrenních textů, dávajících albu velmi pochmurný závěr, zvláště ony čtyři verše po falešném konci.

Tato skladba je jediná, která obsahuje slyšitelné rozdíly mezi stereo a mono verzí (ta pozdější obsahuje více kytary a odlišné vokály, navíc kanadská verze z dvojalba Nice Pair má ještě jiný stereo mix, jinde neznámý).