Atom Heart Mother

„MATKA S ATOMOVÝM SRDCEM“ Titulní skladba zabrala celou první polovinu LP desky a Pink Floyd ji připravovali s tím, že chtějí natočit „nějakou velkou věc“. Díky neschopnosti skladbu dokončit (a dost možná kvůli vlastní lenosti) přenechali finální mix jednotlivě natočených motivů Ronu Geesinovi, se kterým předtím Roger Waters nahrál soundtrack k filmu „The Body“ a který tak má na této zásadní sklabdě lví podíl. Byl víceméně opuštěn kapelou ve studiu s tím, že mu bylo řečeno, aby s externími muzikanty nacvičil, dotočil a smíchal „něco velkého“. Geesin najal hráče na cello, se kterým dříve spolupracoval, deset hráčů na smyčcové nástroje a dvacetičlenný sbor. Poté, co zjistil, že usměrnit v práci takovýto orchestr je nad jeho síly, převzal za něj práci dirigenta dosavadní dirigent orchestru John Aldiss. Po veškeré práci Geesin připustil, že výsledná nahrávka zněla o trošku lépe než demo, a chtěl co nejdříve skladbu nahrát načisto (na čemž se konečně podílela i skupina).

Při prvním živém předvedení skladby ji Roger Waters uvedl jako „The Amazing Pudding“, sám Geesin ji označoval jako „Epic“ nebo „Untitled Epic“. Celá skladba neměla oficiální název až do doby, kdy s ní přišli Floyd do pořadu Johna Peela na BBC1. Po dotazu, jak má tento kousek uvést, zmatení Pink Floyd vybrali první příhodný titulek z novin (článek byl o matce s experimentálním kardiostimulátorem na „atomový pohon“).

Jednotlivá živá vystoupení se však musela většinou obejít bez externích umělců a délka skladby se měnila podle délky jednotlivých sól a improvizací, takže výsledek měl něco mezi třinácti a čtyřiceti minutami.

Pro zajímavost, jednotlivé části na albu začínají v: 5’19“, 10’09“, 15’25“, 17’44“ a 19’45“.

„KDYBYCH“ Nenáročnost úvodních řádků textu a jednoduchá akustická kytara nepřipraví posluchače na osamělost a pocit šílenství, který z písně nakonec vyplývá. Je to jeden z prvních náznaků psychických stop, které za sebou na členech kapely zanechal Syd a jeho odchod.

Přestože skupina hrála If živě jen výjimečně, byla tato skladba vydána jako singl v USA i v Evropě. Waters ji zařadil do setlistu turné Radio K.A.O.S. a Pros And Cons.

Nick Mason skladbu If s obrovským ohlasem hraje v rámci svého projektu Nick Mason’s Saucerful of Secrets. V této skvělé verzi kapela dorostřed písně If vložila téměř desetiminutový výňatek skladby Atom Heart Mother.

„LÉTO ’68“ Přestože se Rick Wright nikdy necítil jistý jako autor textů, zcela jistě má právo být na tuto skladbu pyšný. Je to jedna z těch skladeb, kde autor plně otevřel své myšlenky posluchači. Navíc se jedná o velmi intimní píseň, zpověď, v níž se údajně Wright omlouvá své partnerce za to, že ji během turné podvedl.

„Smyčcový“ úvod skladby je vytvořen jedním z prvních syntezátorů, který překrývá Wrightův zpěv a Gilmourovy hlubší vokály.

„TLUSTÉ STARÉ SLUNCE“ Gilmour napsal tuto ryze anglickou píseň jako pokračování ke Grantchester Meadows z alba Ummagumma. Skladba je plná jemné hudby, od úvodního vyzvánění zvonů až po jemnou akustickou kytaru a zastřené bicí a je výborným kandidátem na nejcitlivější píseň v Gilmourově kariéře. Skladbu vrcholící jedním z prvních pověstných kytarových sól zařadil Gilmour také na setlist posledních tour k albům On An Island a Rattle That Lock.

„ALANOVA PSYCHEDELICKÁ SNÍDANĚ“ Třináct minut plných naprosto nemuzikálních zvuků, pojmenovaná podle Alana Stilese, jednoho z roadies, kteří Pink Floyd doprovázeli, a který zde velmi detailně předvádí své ranní rituály.

Jeden z hlavních klávesových riffů byl později použit na Profiles, druhém sólovém albu Nicka Masona. Mezi krátkými hudebními pasážemi slyšíme Stilese, jak se například myje nebo si smaží slaninu. Používání mnoha nehudebních zvuků a ruchů se časem stalo jakousi ochrannou známkou Pink Floyd (právě v souvislosti s touto skladbou Waters prohlásil, že nedělá rozdíl mezi zvuky a hudbou a že „když ten pěkný zvuk dělá třeba vodovodní kohoutek, tak ho tam prostě nahrajeme“). Nikde jinde se tyto zvuky neobjevují v takové smršti, jako právě tady.

Tuto skladbu můžeme považovat za ukázku toho, jak by mohlo vypadat album provizorně nazvané „Household Objects“, které Pink Floyd zamýšleli udělat a které se mělo sestávat téměř výhradně ze zvuků všeho možného, jen ne hudebních nástrojů. Ukázky z tohoto nerealizovaného díla byly vydány v rámci sběratelských edic „Immersion Box Set“ alb The Dark Side Of The Moon a Wish You Were Here.

Tato skladba byla veřejně hrána pouze jednou a to v prosinci 1970 v Sheffieldu. Roadies – skryti za kulisami – smažili během vystoupení slaninu a pomocí ventilátorů vháněli vůni mezi šokované fanoušky…

Druhá a třetí část začínají v 4’29“ a 8’18“.