Obscured By Clouds

„Zahaleno v oblacích“ Pulsující instrumentálka, kterou otevírá syntezátorový riff, jež si v polovině osmdesátých let vypůjčila jistá reklama na holící prostředky…

„Když toho dosáhneš“ Tato skladba (rovněž instrumentální) zní dosti podobně jako Obscured By Clouds, ale s mnohem větším důrazem na bicí. Obě skladby byly hrány jako jeden kus na turné v roce 1973.

„Hořící mosty“ Skladba, kterou zpívají Gilmour a Wright, je laskavou a jednoduchou baladou o odchodu. Možná z milovaného místa, ale zcela jistě od milovaného člověka, o pálení mostů mezi dvěma lidmi. Píseň je velmi známá pro vynikající kytaru, která zní přece jenom poněkud odlišně než to, co jsme od Gilmoura zvyklí slýchávat na jiných albech. Je to také jedna z pouhých tří skladeb, na jejichž zkomponování se podíleli pouze Wright a Waters (ty zbylé dvě jsou Stay a Us And Them).

„Zlato, to je v…“ Tato drsná rocková skladba zpívaná Gilmourem těží ze syrového materiálu, kterým se snažili Pink Floyd potlačit mýtus, že by bez studiových triků nebyli ničím.

„Jaký…Úděl“ V první polovině skladby zpívá Gilmour s doprovodem jednoduché akustické kytary, později se přidají i bicí a baskytara. Wright později přispěl sólem na piáno a Gilmour svou elektrickou kytarou. Pink Floyd měli již od ranných dob nutkání vkládat do skladeb rozličné zvukové efekty. Tato skladba, která je od nich oproštěna a přesto působí velmi „floydovsky“, je proto jedním z vrcholů alba.

„Bahenní lid“ Kromě skladby Cluster One na The Division Bell je tato skladba jediná, na které se podíleli jen Gilmour a Wright.

Mudmen je instrumentální skladba obsahující mnoho klávesových nástrojů a kytar, včetně dvou sól, která jsou počátkem Gilmourova neopakovatelného a nenapodobitelného stylu sedmdesátých a osmdesátých let, který ale využil mistrně i na posledních albech a při nespočtu hostování u jiných kapel.

„Konec dětství“ Další trochu nedoceněná skladba, která nasměrovala skupinu k The Dark Side Of The Moon. A zároveň také až do Watersova odchodu od kapely poslední, k níž napsal David Gilmour text.

Předpokládá se, že titul skladby je vypůjčený ze stejnojmenné knížky Arthura C. Clarka.

Během koncertů v letech 1972 a 1973, kdy byla tato skladba uváděna, volil často Nick Mason v polovině skladby volnější tempo, díky čemuž skladba svou atmosférou připomínala pozdější skladbu Time. Skladba také patřiala k vrcholům setlistu Nick Mason’s Saucerful Of Secrets v letech 2018-2019.

„Svobodná čtyřka“ Další skladba s velmi výraznou kytarou, jejíž název vychází od žertovného odpočítávání „One Two ´Free´ Four Fowah!“ a která byla vydána jako singl téměř po celém světě, ovšem kromě Velké Británie. Text se vůbec poprvé přímo vyjadřuje k smrti Watersova otce, tedy k tématu, které prostupuje pozdějšími alby The Wall a The Final Cut. Roger Waters se tu také zmiňuje o své nelibosti k zábavnímu průmyslu a hlavně ke své znuděnosti a únavě (kterou z koncertů vždy pociťoval), když byl „nucen“ odjet na „další americké turné“.

Text, který měla píseň ve filmu „La Vallée“, je však drobně odlišný a zmiňuje se mimo jiné i o „taking a slice“ ze skladby Money. Kromě toho jsou v textu této skladby ještě další, ale už dosti nepodstatné rozdíly.

„Zůstaň“ Tato skladba, kterou zpívá Wright, je lyrickou písní o lásce a nenaplněných ideálech a do stylu Pink Floyd vlastně příliš nezapadá.

Přesto tu najdeme některé známky floydovského ducha, jako například ono zklamání a rozčarování ze života, kdy si vypravěč nemůže vzpomenout na jméno té dívky, vedle které se probudil a nechce, aby odešla.

„Absolutně zastřený“ Pink Floyd zde využili dříve netušených výdobytků nového studia a tak mohl například Rick Wright použít místo svého obvyklého Mellotronu a varhan něco, co mnohem více připomíná harfu. Závěrečné dvě minuty skladby (a tím i alba) patří domorodým obyvatelům Nové Guineje, kteří zpívají svou obřadní píseň. Tato část je převzata z filmu.