The Piper At The Gates Of Dawn

„ASTRONOMICKÁ DOMINANCE“ První hlas na celém albu, recitující názvy nebeských útvarů přes megafon, patří Peteru Jennerovi, jednomu z manažerů skupiny. Úvodní zpráva v Morseově kódu, která nemá žádný smysluplný význam, dává brzy prostor klávesám Ricka Wrighta, Barrettovým echo kytarám a dosti razantním bicím Nicka Masona. Na okraj – není ve slovech „stars can frighten / hvězdy mohou nahánět strach“ již cítit prvotní náznak Barrettových paranoidních stavů?

„LUCIFER SAM“ Skladba je částečně o Sydově siamské kočce a částečně o jeho přítelkyni Jenny (ona zmiňovaná Jennifer Gentle). Zmínka o „left side / right side“ se týká rozdílu mezi logickou a kreativní funkcí rozdílných mozkových hemisfér. Díky typickému svižnému kytarovému rifu je tato skladba svěží dodnes a byla mnohokrát přepracována jinými skupinami.

„MATKA MATILDA“ Syd se zde představuje jako bojácné dítě, které nechce, aby jeho maminka zhasla světlo po pohádce na dobrou noc a používá k tomuto vyjádření jeden ze svých nejvýmluvnějších a zároveň nejpoetičtějších textů. Jen pro zajímavost: po odchodu od kapely se Syd vrátil ke své mamince a byl jí velmi nablízku (nebo ona jemu?) až do její smrti v roce 1991. V této písni se poprvé objevuje hra na varhany Ricka Wrighta, která se později dostala do podvědomí pod přezdívkou „Rick´s Turkish Delight – Rickovo turecké potěšení“ (narážka na podobnost s tehdejší rozhlasovou reklamou na vynikající bonboniéru).

„PLANOUCÍ“ Text k této skladbě snad úplně nejlépe vystihuje dobu, ve které celé album vzniklo. Text je velmi lyrický, s mnoha pohádkovými motivy a něžným (až dětinským) nádechem.

„POW R. TOC H.“ Toc H. je charitativní organizace, která převzala svůj název z armádní zkratky pro Talbot House, tedy klub pro vojáky (těsně za frontovou linií v první světové válce), kde byly ignorovány rozdíly mezi hodnostmi.

Organizace Toc H. má za cíl prohlubování přátelství mezi mladými lidmi z různého prostředí. Důvod, proč byl tento název použit, stejně jako význam druhé části názvu, není jasný.

Tato skladba je známá i pod názvem Pink Jungle – část The Journey (odkazy na The Man a The Journey – viz „The Massed Gadgets Of Auximines“)

„POPADNĚTE TEN SVŮJ STETOSKOP A JDĚTE“ Je vlastně logické, že jediný člen kapely (mimo Syda), který měl na tomto albu svou vlastní kompozici, byl Roger Waters. Byť sám Waters tuto skladbu popsal jako „velmi špatnou“, možná vědom si svého textu „music seems to help the pain – zdá se, že hudba pomáhá bolesti“. Vokálů není mnoho, podělili se o ně Waters s Barrettem.

Při troše fantazie bychom mohli říci, že tato skladba naznačuje, kam se bude ubírat budoucí styl psaní Rogera Waterse.

„MEZIHVĚZDNÁ ŠTVANICE“ Pink Floyd natočili tuto skladbu již předtím, než byla finálně nahrána i pro toto album. Je např. součástí alba Tonite Let´s All Make Love In London – v tomto případě se jedná pravděpodobně o nejvěrnější oficiálně vydanou (i když oproti skutečnosti stále mnohem kultivovanější) ukázku stylu, jakým Pink Floyd hráli v londýnských klubech UFO a Marquee. Při živých vystoupeních dosahovala skladba extrémních délek (mnohdy i více než 40 minut) a členové kapely dokázali během hraní například složit stůl, uvařit a vypít čaj a podobně.

Hlavní hudební téma vzniklo tak, že se Peter Jenner pokoušel Sydovi s doprovodem kytary zazpívat kousek z „My Little Red Book“ (a je jen škoda, že byl riff vypuštěn z televizní komedie „Steptone And Son“).

Divoké „stereo řádění“ na konci je práce Normana Smithe, který byl zvyklý pracovat pro takové hvězdy jako The Beatles a podobně.

„SKŘÍTEK“ Téměř jako ze školky působí tento citlivý Barrettův pohádkový příběh, který je doprovázen dřevěným bubínkem a xylofonem Ricka Wrighta (jakkoliv se nejeví jako typické rockové nástroje, výborně se hodí k této skladbě).

„KAPITOLA 24“ Název i text této písně jsou převzaty z 5000 let staré čínské knihy proroctví a horoskopů zvané I Ching – jedná se o druh věšteb založený více na náhodě (konkrétně na postavení volně rozhozených mincí), než například na postavení astronomických těles.

Text, recitovaný přes poměrně jednoduchou hru na klávesy s lehkými náznaky cimbálových nástrojů, je přepis z oné knihy, konkrétně z kapitoly, která vypráví o novém začátku věcí.

„STRAŠÁK“ Další z melodických a téměř pohádkových skladeb, využívající originálním způsobem dřevěných bubínků a ozvučných dřívek, která zvýrazňují rytmus přinejmenším stejně dobře jako bicí, ale s tím rozdílem, že skladba pak nepůsobí tak „tvrdě“.

„KOLO“ Ač se na první poslech tato skladba zdá jako jedna z dalších Barrettových hudebních pohádek, má mnohem hlubší (a závažnější) význam. Jednak je tu (na rozdíl od některých jiných skladeb, např. Lucifer Sam) poměrně kultivovaná námitka proti chování Barrettovy přítelkyně a dále díky mezihře, dosti šílené ukázce „místnosti plné melodií“. Dosažená je stejným způsobem, jako později používaný efekt kvadrofonního PA systému, a tvoří ji změť zvuků hodinových mechanismů a nakonec i dosti strašidelných švitořících hlasů.