Live At The Rounhouse

„MEZIHVĚZDNÁ ŠTVANICE“ Pink Floyd natočili tuto skladbu již předtím, než byla finálně nahrána i pro toto album. Je např. součástí alba Tonite Let´s All Make Love In London – v tomto případě se jedná pravděpodobně o nejvěrnější oficiálně vydanou (i když oproti skutečnosti stále mnohem kultivovanější) ukázku stylu, jakým Pink Floyd hráli v londýnských klubech UFO a Marquee. Při živých vystoupeních dosahovala skladba extrémních délek (mnohdy i více než 40 minut) a členové kapely dokázali během hraní například složit stůl, uvařit a vypít čaj a podobně.

Hlavní hudební téma vzniklo tak, že se Peter Jenner pokoušel Sydovi s doprovodem kytary zazpívat kousek z „My Little Red Book“ (a je jen škoda, že byl riff vypuštěn z televizní komedie „Steptone And Son“).

Divoké „stereo řádění“ na konci je práce Normana Smithe, který byl zvyklý pracovat pro takové hvězdy jako The Beatles a podobně.

„ASTRONOMICKÁ DOMINANCE“ První hlas na celém albu, recitující názvy nebeských útvarů přes megafon, patří Peteru Jennerovi, jednomu z manažerů skupiny. Úvodní zpráva v Morseově kódu, která nemá žádný smysluplný význam, dává brzy prostor klávesám Ricka Wrighta, Barrettovým echo kytarám a dosti razantním bicím Nicka Masona. Na okraj – není ve slovech „stars can frighten / hvězdy mohou nahánět strach“ již cítit prvotní náznak Barrettových paranoidních stavů?

„LUCIFER SAM“ Skladba je částečně o Sydově siamské kočce a částečně o jeho přítelkyni Jenny (ona zmiňovaná Jennifer Gentle). Zmínka o „left side / right side“ se týká rozdílu mezi logickou a kreativní funkcí rozdílných mozkových hemisfér. Díky typickému svižnému kytarovému rifu je tato skladba svěží dodnes a byla mnohokrát přepracována jinými skupinami.

„NEBOJÁCNÝ“ Nenápadná skladba, přestože Watersem napsaný a Gilmourem zpívaný text předznamenává směr, kterým se bude Watersův styl psaní v budoucnosti ubírat. Závěr písně tvoří část „You´ll Never Walk Alone“ od Rodgerse a Hammersteina, která je dodnes hymnou fotbalových fanoušků FC Liverpool (a je jimi též v této skladbě zpívána).

Perličkou je drobná chyba v bookletu z vydání z roku 1994 (CD – Dig.Remastered 1992) od EMI, kde je autor textu Oscar Hammerstein II. chybně uveden jako „Hammestein“.

„Zahaleno v oblacích“ Pulsující instrumentálka, kterou otevírá syntezátorový riff, jež si v polovině osmdesátých let vypůjčila jistá reklama na holící prostředky…

„Když toho dosáhneš“ Tato skladba (rovněž instrumentální) zní dosti podobně jako Obscured By Clouds, ale s mnohem větším důrazem na bicí. Obě skladby byly hrány jako jeden kus na turné v roce 1973.

„Vzpomínáš na ten den“ Tato laskavá připomínka jednoduchosti dětství byla původně určena pro The Piper At The Gates Of Dawn, kde měl být její název „Sunshine“. Někde se naopak uvádí, že „Sunshine“ byl pracovní název pro Matilda Mother. Ať už je to jakkoliv, jisté je, že kytaru zde nahrál ještě Syd Barrett, přestože byla skladba dokončena až po jeho odchodu z kapely. Píseň zpívá Rick Wright.

„Arnold Layne“ První singl kapely vydaný 10. března 1967 (B stranu obsadila Candy And A Currant Bun). Text o „nebohém“ Arnoldovi, který krade dámské oblečení a převléká se do něj, je inspirován skutečnými událostmi – studentkám, kterým matka Rogera Waterse a matka Syda Barreta pronajímaly v Cambridge byt, se ztrácelo sušící se prádlo…

Přestože skladba zaznamenala celkem solidní úspěch v hitparádách (Top 20), kvůli kontroverznímu tématu ji stěžejní britská rádia odmítala uvádět. Píseň nakonec nevyšla na řadovém albu, ale zůstává velmi oblíbenou a byla součástí řady kompilací či jako bonus také výroční reedice prvního alba skupiny. Často byla uváděna v rámci živých vystoupení v raných dobách skupiny, do setlistu ji zařadil David Gilmour během turné k albu On An Island a je také nedílnou součástí vystoupení Nicka Masona a jeho Nick Mason’s Saucerful Of Secrets.

„Zpustlík“ Skladbu napsal Syd Barrett v roce 1967 s tím, že se z ní stane třetí singl skupiny, případně bude zařazena na druhé studiové album kapely. Nakonec nedošlo ani k jednomu, v roce 1988 navíc nepovolila producentu Malcolmu Jonesovi zařadit skladbu do kompilace rarit Opel. Přece jen nešlo o Barrettovu sólovou věc. Skladba tak čekala na své vydání až do roku 2016, kdy byla zařazena do boxu The Early Years 1965-1972. Je také součástí setlistu prvního turné Nick Mason’s saucerful Of Secrets.

Poznámka překladatele: Popravdě nejsem si jistý, co myslí Syd souslovím „Vegetable man“. Podle některých výkladů Syd myslí muže ve vegetativním stavu, tedy osobu ve stavu podobném komatu – stavu, kdy tělo je udržováno při životě pouze pomocí přístrojů, pacient nereaguje na naprostou většinu vnějších podnětů. Pokud by to tak bylo, správné označení by ovšem bylo „vegetative man“.

„Vegetable Man“ znamená doslova „zeleninový muž“, popřípadě „zelinář“, což ovšem nemá žádný smysl ve vztahu k ostatnímu textu.

Rozhodl jsem se pro neutrální výraz „zpustlík“, který podle mého soudu nejvíc vystihuje to, co chtěl Syd říci a jsem si vědom, že to není přesný překlad.

„KDYBYCH“ Nenáročnost úvodních řádků textu a jednoduchá akustická kytara nepřipraví posluchače na osamělost a pocit šílenství, který z písně nakonec vyplývá. Je to jeden z prvních náznaků psychických stop, které za sebou na členech kapely zanechal Syd a jeho odchod.

Přestože skupina hrála If živě jen výjimečně, byla tato skladba vydána jako singl v USA i v Evropě. Waters ji zařadil do setlistu turné Radio K.A.O.S. a Pros And Cons.

Nick Mason skladbu s obrovským ohlasem hraje v rámci svého projektu Nick Mason’s Saucerful of Secrets, rozdělenou na dvě části. Mezi první část If a druhou If (Reprise) kapela vložila téměř desetiminutový výňatek skladby Atom Heart Mother.

„MATKA S ATOMOVÝM SRDCEM“ Titulní skladba alba Pink Floyd zabrala celou první polovinu LP desky a Pink Floyd ji připravovali s tím, že chtějí natočit „nějakou velkou věc“. Díky neschopnosti skladbu dokončit (a dost možná kvůli vlastní lenosti) přenechali finální mix jednotlivě natočených motivů Ronu Geesinovi, se kterým předtím Roger Waters nahrál soundtrack k filmu „The Body“ a který tak má na této zásadní sklabdě lví podíl. Byl víceméně opuštěn kapelou ve studiu s tím, že mu bylo řečeno, aby s externími muzikanty nacvičil, dotočil a smíchal „něco velkého“. Geesin najal hráče na cello, se kterým dříve spolupracoval, deset hráčů na smyčcové nástroje a dvacetičlenný sbor. Poté, co zjistil, že usměrnit v práci takovýto orchestr je nad jeho síly, převzal za něj práci dirigenta dosavadní dirigent orchestru John Aldiss. Po veškeré práci Geesin připustil, že výsledná nahrávka zněla o trošku lépe než demo, a chtěl co nejdříve skladbu nahrát načisto (na čemž se konečně podílela i skupina).

Při prvním živém předvedení skladby ji Roger Waters uvedl jako „The Amazing Pudding“, sám Geesin ji označoval jako „Epic“ nebo „Untitled Epic“. Celá skladba neměla oficiální název až do doby, kdy s ní přišli Floyd do pořadu Johna Peela na BBC1. Po dotazu, jak má tento kousek uvést, zmatení Pink Floyd vybrali první příhodný titulek z novin (článek byl o matce s experimentálním kardiostimulátorem na „atomový pohon“).

Jednotlivá živá vystoupení se však musela většinou obejít bez externích umělců a délka skladby se měnila podle délky jednotlivých sól a improvizací, takže výsledek měl něco mezi třinácti a čtyřiceti minutami.

Pro zajímavost, skladna je členěna na šest částí (opět s velmi významově „bohatými“ názvy – Father’s Shout, Breast Milky, Mother Fore, Funky Dung, Mind Your Throats, Please, Remergence). Jednotlivé části na albu začínají v: 5’19“, 10’09“, 15’25“, 17’44“ a 19’45“.

Nick Mason v rámci svého koncertního projektu vložil doprostřed skladby If zhruba devítiminutový výňatek této rozsáhlé kompozice.

„KDYBYCH“ Nenáročnost úvodních řádků textu a jednoduchá akustická kytara nepřipraví posluchače na osamělost a pocit šílenství, který z písně nakonec vyplývá. Je to jeden z prvních náznaků psychických stop, které za sebou na členech kapely zanechal Syd a jeho odchod.

Přestože skupina hrála If živě jen výjimečně, byla tato skladba vydána jako singl v USA i v Evropě. Waters ji zařadil do setlistu turné Radio K.A.O.S. a Pros And Cons.

Nick Mason skladbu s obrovským ohlasem hraje v rámci svého projektu Nick Mason’s Saucerful of Secrets, rozdělenou na dvě části. Mezi první část If a druhou If (Reprise) kapela vložila téměř desetiminutový výňatek skladby Atom Heart Mother.

„PÍSEŇ NILU“ V této písni se Pink Floyd přiblížil k tvrdé formě rocku. Gilmourův „ukřičený“ zpěv a „heavy metalová“ kytara výrazně kontrastují s předchozí skladbou. Jedná se o jednu z nejtvrdších skladeb skupiny vůbec, považovanou však za velmi povedenou. Kritika například skupině vyčítala, že se píseň nedostala na „best of“ album Echoes.

„ZELENÁ JE TA BARVA“ Směs zvuků flétny, piána a Gilmourových téměř šeptaných vokálů dává této lyrické skladbě velmi přátelský a vřelý nádech. Tato skladba byla pod názvem The Beginning uváděna jako první část The Journey, po které následovala Careful With That Axe, Eugene, se kterou tvořila opravdu výrazný kontrast.

„Ať je tu více světla“ Jednoduchý příběh „blízkého setkání třetího druhu“, který v první minutě demonstrativně využívá síly zvuku stereo nahrávky. Image kapely, jako „hvězdných rockerů“‚ bylo něco, co její členové cítili jako ‚smyčku stahující se kolem jejich krku‘, která je nenechala dělat nic jinak.

Na originální nahrávce zpívají vokály Gilmour a Wright, což je určitě hodno pozornosti, protože to rozhodně není v historii skupiny příliš častý jev, zvláště je-li autorem Roger Waters.

„Konec dětství“ Další trochu nedoceněná skladba, která nasměrovala skupinu k The Dark Side Of The Moon. A zároveň také až do Watersova odchodu od kapely poslední, k níž napsal David Gilmour text.

Předpokládá se, že titul skladby je vypůjčený ze stejnojmenné knížky Arthura C. Clarka.

Během koncertů v letech 1972 a 1973, kdy byla tato skladba uváděna, volil často Nick Mason v polovině skladby volnější tempo, díky čemuž skladba svou atmosférou připomínala pozdější skladbu Time. Skladba také patřiala k vrcholům setlistu Nick Mason’s Saucerful Of Secrets v letech 2018-2019.

„Zadejte kurz směr srdce slunce“ Název této hypnotické skladby je vychází z citátu Williama S. Borroughse. Pink Floyd ji hráli již od roku 1967, tedy ještě se Sydem Barrettem. Je známým faktem, že Syd stačil nahrát některé úryvky pro album Saucerful Of Secrets a že David Gilmour jeho práci dokončil. Tato skladba je tedy pravděpodobně jedinou v historii kapely, která se objevila na některém z alb a kterou nahráli Pink Floyd v pětičlenném obsazení. Text, který je Watersovým počinem, hledá údajně inspiraci v jedné z knih klasické čínské poezie.

Skladbu s velkou oblibou zařazuje Roger Waters do setlistů svých vystoupení a píseň bývá také velmi vřele přijímána. Byla také součástí koncertního programu Nick Mason`s Saucerful Of Secrets.

„Podívej jak si Emily hraje“ Emily vyšla 16. června 1967 jako druhý singl Pink Floyd, dosáhla na 6. příčku britského singlového žebříčku. Původně byla nahrána jako mimoalbový singl, ovšem v americké edici The Piper At The Gates Of Dawn byla zařazena jako první skladba alba.

O inspiraci textu existuje víc teorií. Podle jedné prý jde o dívku, kterou Syd spatřil v lese, kde „spal“ pod vlivem drogy, některé prameny tvrdí, že inspirací byla dcera barona Younga, Emily Young, přezdívaná v klubu UFO „psychedelická školačka“. Stejně tak je trochou tajemství zahaleno samotné nahrávání skladby – původně měla vzniknout v mnohem delší verzi, byla zkracována a několikrát přemíchávána. A vzhledem k tomu, že se původní záznamy ztratily, nebylo možné v pozdějších letech vytvořit plnohodnotný stereo mix.

Skladba patří do rock`n`rollové Síně slávy jako jedna z 500 písní, které formovaly rockovou hudbu.

„KOLO“ Ač se na první poslech tato skladba zdá jako jedna z dalších Barrettových hudebních pohádek, má mnohem hlubší (a závažnější) význam. Jednak je tu (na rozdíl od některých jiných skladeb, např. Lucifer Sam) poměrně kultivovaná námitka proti chování Barrettovy přítelkyně a dále díky mezihře, dosti šílené ukázce „místnosti plné melodií“. Dosažená je stejným způsobem, jako později používaný efekt kvadrofonního PA systému, a tvoří ji změť zvuků hodinových mechanismů a nakonec i dosti strašidelných švitořících hlasů.

„JEDNOHO DNE“ Úvodní zvuk vichru dává brzo prostor nezapomenutelnému a mrazení v zádech nahánějícímu basovému riffu (za přispění tzv. Bison Echo Boxu), který je doprovázen téměř identickým stacattem klávesových riffů a jednoduchými, ale výraznými bicími. Nakonec se přidává i elektrická kytara. Basová kytara je nahrána na dvě stopy, Gilmourova kytara je na třetí stopě a další Watersova kytara je na další stopě.

Tato skladba byla a je velmi oblíbená a bouřlivě přijímaná při živých vystoupeních – byla součástí mj. turné Pink Floyd P·U·L·S·E 1994, turné Davida Gilmoura k Rattle That Lock 2015, turné Rogera Waterse k Is This the Life We Really Want 2018 a byla také součástí setlistu turné Nick Mason’s Saucerful of Secrets 2018-2019.

Ve filmu Live At Pompeii a na většině koncertů měl tento kousek mnohem strašidelnější název („One Of These Days I´m Going To Cut You Into Little Pieces“ – tedy „Jednoho dne tě rozsekám na malé kousky“). Mimochodem, jedná se o celý „text“ skladby, který je také jedním ze dvou vokálních počinů Nicka Masona v rámci tvorby Pink Floyd.

Poznámka: Byť doslovný překlad by měl znít „Jednoho z těch dnů“ nebo „Jeden z těch dnů“, použili jsme frázi v češtině obvyklou a používanou.

„Talířek plný tajemství“ Na konci nahrávání alba, kdy už byl Syd absolutně „mimo“, se snažila skupina natočit několik jednoduchých krátkých skladeb určených především pro živá vystoupení. Výsledkem spojení jednotlivých motivů je tato dvanáctiminutová instrumentálka rozdělená do čtyř částí, jejichž názvy se však objevily poprvé až na albu Ummagumma, jehož součástí je živá verze skladby. Ne vždy a na všech edicích je toto členění uváděno a není ani přesně jasné, kde která část končí a další začíná. Přesto dělení odpovídá zhruba uvedeným časovým polohám:

První část byla nazvána Something Else (tedy cosi ve smyslu dělat „něco jiného a jiným způsobem“). Je vystavěna na velmi rychlé hře na cimbál a podle Davida Gilmoura popisuje přípravu k válce.

Syncopated Pandemonium (od času 3’59“) je Masonovo „řádění na bicí“ nahrané původně na pásek a později překryto kytarou Davida Gilmoura, který ony šílené zvuky často vyluzoval ze své elektrické kytary tak, že přejížděl strunami po železném stojanu na mikrofon. Tato část má představovat samotnou bitvu. Mimochodem, slovem ‚Pandemonium‘ (správně Pandaemonium) se označuje souhrn zlých duchů, sídlo či vláda démonů, přeneseně obecně peklo.

Storm Signal (od času 7’02“) má představovat „pád kříže“ a obsahuje větší množství na klávesy vygenerovaných zvuků.

Konečně Celestial Voices (od času 8’39“) hraná na varhany a se snovými vokály, o kterých se dá prohlásit, že jsou dosti uklidňující, byť se má jednat o rekviem.

Struktura skladby byla navržena Masonem a Watersem (bývalými studenty architektury), kteří „vytyčili vrcholy skladby a mezi ně rozprostřeli přímky melodií“. U této písně byl poprvé uveden David Gilmour jako spoluautor. Znamá je také jako „The Massed Gadgets Of Hercules“ (původně měla mít skladba tento název i na albu Ummagumma).

Titul písně si zvolil Nick Mason jako jméno svého koncertního projektu (Nick Mason’s Saucerful Of Secrets), se kterým v roce 2019 zavítal i do pražské Lucerny.

„Namiř mě na nebe“ Jde o pátý britský singl Pink Floyd, který světlo světa spatřil 17. prosince 1968. Dnes patří původní vydání k nejvzácnějším ze všech singlů Pink Floyd. Také proto, že píseň nezaznamenala výrazný úspěch – na rozdíl od B strany, tedy Careful Whit That Axe, Eugene.

Oficiáního „albového“ vydání se píseň dočkala až v rámci projektu The Early Years 1965-1972. Nick Mason zařadil tuto skladbu v rámci turné Nick Mason`s Saucerful of Secrets v letech 2018 a 2019 na úplný závěr programu.