Cre/ation – The Early Years 1967-1972

„Arnold Layne“ První singl kapely vydaný 10. března 1967 (B stranu obsadila Candy And A Currant Bun). Text o „nebohém“ Arnoldovi, který krade dámské oblečení a převléká se do něj, je inspirován skutečnými událostmi – studentkám, kterým matka Rogera Waterse a matka Syda Barreta pronajímaly v Cambridge byt, se ztrácelo sušící se prádlo…

Přestože skladba zaznamenala celkem solidní úspěch v hitparádách (Top 20), kvůli kontroverznímu tématu ji stěžejní britská rádia odmítala uvádět. Píseň nakonec nevyšla na řadovém albu, ale zůstává velmi oblíbenou a byla součástí řady kompilací či jako bonus také výroční reedice prvního alba skupiny. Často byla uváděna v rámci živých vystoupení v raných dobách skupiny, do setlistu ji zařadil David Gilmour během turné k albu On An Island a je také nedílnou součástí vystoupení Nicka Masona a jeho Nick Mason’s Saucerful Of Secrets.

„Podívej jak si Emily hraje“ Emily vyšla 16. června 1967 jako druhý singl Pink Floyd, dosáhla na 6. příčku britského singlového žebříčku. Původně byla nahrána jako mimoalbový singl, ovšem v americké edici The Piper At The Gates Of Dawn byla zařazena jako první skladba alba.

O inspiraci textu existuje víc teorií. Podle jedné prý jde o dívku, kterou Syd spatřil v lese, kde „spal“ pod vlivem drogy, některé prameny tvrdí, že inspirací byla dcera barona Younga, Emily Young, přezdívaná v klubu UFO „psychedelická školačka“. Stejně tak je trochou tajemství zahaleno samotné nahrávání skladby – původně měla vzniknout v mnohem delší verzi, byla zkracována a několikrát přemíchávána. A vzhledem k tomu, že se původní záznamy ztratily, nebylo možné v pozdějších letech vytvořit plnohodnotný stereo mix.

Skladba patří do rock`n`rollové Síně slávy jako jedna z 500 písní, které formovaly rockovou hudbu.

„MATKA MATILDA“ Syd se zde představuje jako bojácné dítě, které nechce, aby jeho maminka zhasla světlo po pohádce na dobrou noc a používá k tomuto vyjádření jeden ze svých nejvýmluvnějších a zároveň nejpoetičtějších textů. Jen pro zajímavost: po odchodu od kapely se Syd vrátil ke své mamince a byl jí velmi nablízku (nebo ona jemu?) až do její smrti v roce 1991. V této písni se poprvé objevuje hra na varhany Ricka Wrighta, která se později dostala do podvědomí pod přezdívkou „Rick´s Turkish Delight – Rickovo turecké potěšení“ (narážka na podobnost s tehdejší rozhlasovou reklamou na vynikající bonboniéru).

„Blues jug-bandové kapely“ Jediná skladba Syda Barretta na albu a jeho jediný pěvecký příspěvek. Skladba není ve skutečnosti blues a už vůbec není hrána vězeňskou (tedy jug-band) kapelou, jak by mohl název napovídat. A to přesto, že Syd přivedl do studia De Lane Lea orchestr Armády Spásy a instruoval je slovy „…hrajte, co chcete“. Vznikla z toho ona kakofonie na konci skladby. Kompozice tak tvoří výmluvnou součást Barrettových schizofrenních textů, dávajících albu velmi pochmurný závěr, zvláště ony čtyři verše po falešném konci.

Tato skladba je jediná, která obsahuje slyšitelné rozdíly mezi stereo a mono verzí (ta pozdější obsahuje více kytary a odlišné vokály, navíc kanadská verze z dvojalba Nice Pair má ještě jiný stereo mix, jinde neznámý).

„Skříňka s barvami“ B strana singlu Apples And Oranges je první skladbou, kterou pro Pink Floyd napsal a také nazpíval Rick Wright. Jde o píseň, která tak trochu předznamenává doby budoucí – slyšíme v ní hudební postupy dobře známé z mnoha stěžejních skladeb Pink Floyd. Pantbox najdeme například na albu Relics nebo jako bonus v reedici debutového The Piper At The Gates Of Down.

„PLANOUCÍ“ Text k této skladbě snad úplně nejlépe vystihuje dobu, ve které celé album vzniklo. Text je velmi lyrický, s mnoha pohádkovými motivy a něžným (až dětinským) nádechem.

„Namiř mě na nebe“ Jde o pátý britský singl Pink Floyd, který světlo světa spatřil 17. prosince 1968. Dnes patří původní vydání k nejvzácnějším ze všech singlů Pink Floyd. Také proto, že píseň nezaznamenala výrazný úspěch – na rozdíl od B strany, tedy Careful Whit That Axe, Eugene.

Oficiáního „albového“ vydání se píseň dočkala až v rámci projektu The Early Years 1965-1972. Nick Mason zařadil tuto skladbu v rámci turné Nick Mason`s Saucerful of Secrets v letech 2018 a 2019 na úplný závěr programu.

„Opatrně s tou sekerou, Evžene“ Instrumentální skladba, která byla později vydána v rámci komplilačního alba Relics. Je proslulá Watersovým vřískotem, který byl zejména v živých provedeních pověstný. V živé verzi se stala součástí alba Ummagumma.

„Embryo“ Nerealizovaná skladba Rogera Waterse z roku 1968, která se nedočkala finálního dokončení pro album. Vyšla tak až v roce 1970 na kompilačním albu společnosti Harvest Records nazvaném Picnic – A Breath Of Fresh Air, kde se mimo demo verze této skladby objevují například kusy od Deep Purple, Barclay James Harvest nebo také „Terrapin“ od Syda Barretta. Embryo bylo také součástí kompilace Works a samozřejmě The Early Years 1965-1972.

„GRANTCHESTERSKÉ LOUKY“ Skladba, kterou zahuje zpěv ptáků, je první ze dvou Watersových příspěvků k albu. Jde o jednoduchou píseň o nádherné, nezničené přírodě v okolí Cambridge, kde on i zbytek členů Pink Floyd trávili mnoho času v dobách svého dětství a mládí (například David Gilmour měl ve zvyku chodit se koupat do blízké řeky Cam). Watersův příběh o liškách, ledňáčcích a pohodě slunného odpoledne výborně zachytil atmosféru britského venkova v létě.

Skladba přechází v další kousek, kdy moucha létá „mezi reproduktory“ a Waters ji rozmačká něčím, co by klidně mohlo být nelichotivou kritikou na jeho práci.

Skladba byla hrána i jako „Daybreak“, část The Man. Wrightova hra na klávesy byla později vypuštěna.

„CYMBALINE“ V textu jako je „will the final couplet rhyme – bude se ten výsledný kuplet rýmovat“ (no, nerýmuje…) nebo „your manager and agent are both busy on the phone / selling colour photographs to magazines back home – vůj manažer i agent visí na telefonu / přeprodávají doma barevné fotky magazínům“ Waters poprvé naznačil, jak mu vadí tlak zábavního průmyslu. Toto téma potom ještě mnohokrát zopakoval (snad nejnápadněji ve Welcome To The Machine a Have A Cigar). Vypovídá o tom i název, který skladba dostala v The Man – tedy The Nightmare (Noční můra).

Název si Waters vypůjčil ze Shakespearovy hry Cymbeline, i když zde není žádná zřejmá souvislost (což fanouška Pink Floyd nemůže překvapit).

Wright zde použil opět jedno ze svých „tureckých potěšení“ a protože Waters psal text přímo „na míru“ pro filmovou verzi, na albu zpívá Gilmour text s poněkud pozměněnými slovy.

„MEZIHVĚZDNÁ ŠTVANICE“ Pink Floyd natočili tuto skladbu již předtím, než byla finálně nahrána i pro toto album. Je např. součástí alba Tonite Let´s All Make Love In London – v tomto případě se jedná pravděpodobně o nejvěrnější oficiálně vydanou (i když oproti skutečnosti stále mnohem kultivovanější) ukázku stylu, jakým Pink Floyd hráli v londýnských klubech UFO a Marquee. Při živých vystoupeních dosahovala skladba extrémních délek (mnohdy i více než 40 minut) a členové kapely dokázali během hraní například složit stůl, uvařit a vypít čaj a podobně.

Hlavní hudební téma vzniklo tak, že se Peter Jenner pokoušel Sydovi s doprovodem kytary zazpívat kousek z „My Little Red Book“ (a je jen škoda, že byl riff vypuštěn z televizní komedie „Steptone And Son“).

Divoké „stereo řádění“ na konci je práce Normana Smithe, který byl zvyklý pracovat pro takové hvězdy jako The Beatles a podobně.

„ZELENÁ JE TA BARVA“ Směs zvuků flétny, piána a Gilmourových téměř šeptaných vokálů dává této lyrické skladbě velmi přátelský a vřelý nádech. Tato skladba byla pod názvem The Beginning uváděna jako první část The Journey, po které následovala Careful With That Axe, Eugene, se kterou tvořila opravdu výrazný kontrast.

„Opatrně s tou sekerou, Evžene“ Instrumentální skladba, která byla později vydána v rámci komplilačního alba Relics. Je proslulá Watersovým vřískotem, který byl zejména v živých provedeních pověstný. V živé verzi se stala součástí alba Ummagumma.

„Embryo“ Nerealizovaná skladba Rogera Waterse z roku 1968, která se nedočkala finálního dokončení pro album. Vyšla tak až v roce 1970 na kompilačním albu společnosti Harvest Records nazvaném Picnic – A Breath Of Fresh Air, kde se mimo demo verze této skladby objevují například kusy od Deep Purple, Barclay James Harvest nebo také „Terrapin“ od Syda Barretta. Embryo bylo také součástí kompilace Works a samozřejmě The Early Years 1965-1972.

„MATKA S ATOMOVÝM SRDCEM“ Titulní skladba zabrala celou první polovinu LP desky a Pink Floyd ji připravovali s tím, že chtějí natočit „nějakou velkou věc“. Díky neschopnosti skladbu dokončit (a dost možná kvůli vlastní lenosti) přenechali finální mix jednotlivě natočených motivů Ronu Geesinovi, se kterým předtím Roger Waters nahrál soundtrack k filmu „The Body“ a který tak má na této zásadní sklabdě lví podíl. Byl víceméně opuštěn kapelou ve studiu s tím, že mu bylo řečeno, aby s externími muzikanty nacvičil, dotočil a smíchal „něco velkého“. Geesin najal hráče na cello, se kterým dříve spolupracoval, deset hráčů na smyčcové nástroje a dvacetičlenný sbor. Poté, co zjistil, že usměrnit v práci takovýto orchestr je nad jeho síly, převzal za něj práci dirigenta dosavadní dirigent orchestru John Aldiss. Po veškeré práci Geesin připustil, že výsledná nahrávka zněla o trošku lépe než demo, a chtěl co nejdříve skladbu nahrát načisto (na čemž se konečně podílela i skupina).

Při prvním živém předvedení skladby ji Roger Waters uvedl jako „The Amazing Pudding“, sám Geesin ji označoval jako „Epic“ nebo „Untitled Epic“. Celá skladba neměla oficiální název až do doby, kdy s ní přišli Floyd do pořadu Johna Peela na BBC1. Po dotazu, jak má tento kousek uvést, zmatení Pink Floyd vybrali první příhodný titulek z novin (článek byl o matce s experimentálním kardiostimulátorem na „atomový pohon“).

Jednotlivá živá vystoupení se však musela většinou obejít bez externích umělců a délka skladby se měnila podle délky jednotlivých sól a improvizací, takže výsledek měl něco mezi třinácti a čtyřiceti minutami.

Pro zajímavost, jednotlivé části na albu začínají v: 5’19“, 10’09“, 15’25“, 17’44“ a 19’45“.

„Konec dětství“ Další trochu nedoceněná skladba, která nasměrovala skupinu k The Dark Side Of The Moon. A zároveň také až do Watersova odchodu od kapely poslední, k níž napsal David Gilmour text.

Předpokládá se, že titul skladby je vypůjčený ze stejnojmenné knížky Arthura C. Clarka.

Během koncertů v letech 1972 a 1973, kdy byla tato skladba uváděna, volil často Nick Mason v polovině skladby volnější tempo, díky čemuž skladba svou atmosférou připomínala pozdější skladbu Time. Skladba také patřiala k vrcholům setlistu Nick Mason’s Saucerful Of Secrets v letech 2018-2019.

„Svobodná čtyřka“ Další skladba s velmi výraznou kytarou, jejíž název vychází od žertovného odpočítávání „One Two ´Free´ Four Fowah!“ a která byla vydána jako singl téměř po celém světě, ovšem kromě Velké Británie. Text se vůbec poprvé přímo vyjadřuje k smrti Watersova otce, tedy k tématu, které prostupuje pozdějšími alby The Wall a The Final Cut. Roger Waters se tu také zmiňuje o své nelibosti k zábavnímu průmyslu a hlavně ke své znuděnosti a únavě (kterou z koncertů vždy pociťoval), když byl „nucen“ odjet na „další americké turné“.

Text, který měla píseň ve filmu „La Vallée“, je však drobně odlišný a zmiňuje se mimo jiné i o „taking a slice“ ze skladby Money. Kromě toho jsou v textu této skladby ještě další, ale už dosti nepodstatné rozdíly.

„Zůstaň“ Tato skladba, kterou zpívá Wright, je lyrickou písní o lásce a nenaplněných ideálech a do stylu Pink Floyd vlastně příliš nezapadá.

Přesto tu najdeme některé známky floydovského ducha, jako například ono zklamání a rozčarování ze života, kdy si vypravěč nemůže vzpomenout na jméno té dívky, vedle které se probudil a nechce, aby odešla.